Třeboň ::
odstavec
20
Ve Stříbci psal Ivan Olbracht svůj román Dobyvatel a snad si připravoval materiál i k chystanému románu jihočeskému; nevíme už, nakolik se svěřil s tímto plánem spisovateli Františku Heřmánkovi, který za ním přijel z Třeboně, kde se na čas skrýval u rodičů. Slyšel jsem vyprávět od Stříbřeckých o způsobu Olbrachtova života, kdy si noc proměňoval v den a naopak. Věděli, kdo žije mezi nimi, a snažili se mu prokázat svoji pozornost. Když chodíval na svou oblíbenou procházku k Šandarové hoře a někdo se k němu připojil, sdělil stručně příchozímu: "Choďte se mnou pomalu a říkejte, co chcete." Rád prý si také často zasedl k oblíbenému mariáši a slečna Dušková sklidila mnohou pochvalu za buchty s mákem, jež byly jeho lidskou slabostí. Tak tu žil v ústraní až do 5. května 1945, kdy si pro něho přijeli Táborští, aby ho pro první revoluční dny zvolili předsedou okresního národního výboru. Potom ještě jednou navštívil své stříbřecké přátele, aby k nim naposled promluvil u příležitosti Husovy oslavy v roce 1949. Zůstaly po něm vzpomínky a trochu stesku, jehož důvodem byl nenapsaný jihočeský román, na který se tolik těšili. Škoda, byla by to bývala památka nejtrvalejší.
Dobyvatel
