Ivan Olbracht

Ivan Olbracht na Wikipedii

Související

Obrázky

Reference

Hlasy domova :: odstavec 103
Mirotický návštěvník se jistě zatoulal s dětmi i do hustých olšin kolem závěšínského potoka, kde jsou podnes patrny sejpy po ryžovnících zlata a kde na lesní louce pod vrchem Bejcinou bývalo časté tábořiště cikánů. Každé jaro vás tam překvapí žlutými petrklíči, ale tlukot slavičí, kdysi tak hojný, už tam dnes do měsíčných nocí nezaznívá. Neslyšel už jej ani Jaroslav Durych na svých procházkách z lopatárenského mlýna, když zde chodíval, přemýšleje o svých Služebnících neužitečných. Jen ťuhýků jsou tu i dnes plná křoví. Jejich hnízda upoutala za okupace i pozorný zrak Vladislava Vančury, náhodně sem zavítavšího s Ivanem Olbrachtem.
Třeboň :: odstavec 19
V čerstvé paměti stříbřeckých sousedů žije tvář Ivana Olbrachta, který mezi nimi prožil šest okupačních let, třikrát vystřídav bydliště, obklopen láskou a pozorností drobných zemědělců a dělníků. Když v roce 1939 přijel do Stříbce s Vladimírem Neffem a Bohumilem Mathesiem, ubytoval se zpočátku v čísle čtvrtém u Jana Konráda, později bydlil ve statku u Janů a naposled u slečny Marie Duškové, učitelky ve výslužbě. Stýkal se zde zejména s Josefem Počtou, malozemědělcem a výrobcem hrábí, dále s cestářem Josefem Zemanem, jenž už za okupace byl předsedou ilegálního národního výboru, i s ředitelem měšťanské školy Karlem Kuchařem a bývalým obecním tajemníkem Josefem Šťastným. Staral se o něho dělník Josef Frantík a ani na četníky si nemohl stěžovat. Vrchní strážmistr František Bártů a strážmistr Antonín Lenc byli vždy pohotové připraveni dát spisovateli hlášení, kdyby gestapo se blížilo ke vsi nebo hrozilo jiné nebezpečenství. Pro všechny případy byl pro něho připraven tajný lesní úkryt, zvláště v době, kdy byl ve Stříbci zatčen Olbrachtův přítel Bohumil Šafář, redaktor Rudého práva.