Černivsko

Černívsko na Wikipedii

Související

kostel Nejsvětější Trojice v Černivsku

Černivsko, fara

Reference

Hlasy domova :: odstavce 173, 177, 180
Od "ženatého dubu" projdeme lesní tmání k Chobotu, kde bývala obora s černou zvěří, z níž dnes jen občas zakvokají bažanti. Je to malá ves s družstevním hospodařením, patřící katastrem do tří obcí: Uzenic, Myštic a Skaličan. Tady vlastně začíná rybník s překrásným pojmenováním Labuť, v jehož nejzazším cípu se ozývá hlučné káchání z kachní farmy nedávno zřízené. Travnatá cesta, plná rosy a stínů, vyvede nás do luk, za nimiž pod kostelní věží je stulena škola s několika chalupami. To je Černivsko.
...
V lučním údolíčku mezi Černivskem a Uzenicemi se střídají hájky s hladinami rybníčků, z nichž nejpůvabnější je Radyň, a cesta stoupá ke kapličce pod lesem, zastíněné rozložitými lipami, a dál až na uzenickou náves k staré silnici. Vzpomínám na jeden dávný příběh zaznamenaný Augustem Sedláčkem v jeho "Dějinách Písku" a myslím, že patří spíše sousedním Uzeničkám. Udál se dávno, v roce 1442, a pečlivý historiograf jej vyvolává s pádnou stručností: "Pisečtí prý začali válku tím, že záhuby nekřesťanské činili, berouce panošem i chudině a pálíce nočně tvrze a dvory. Když se jim čeled Racka z Huzenic na tvrzi bránila, oni vzavše jeho ženu na kolesa a přivázavše ji ke tvrzi, i točili s ní a okolo ní dochy pálili. Tak tvrze dobyli a vypálili ji, rybníky skopali a dobytky zabrali."
...
Kdykoliv jsem přišel k Labuti, vždycky se tu pásly strakaté krávy, snad proto, aby nemohla být promlčena dávná výsada okolních vesnic, udělená už v dobách založení rybníka, ze pastva na okrajích je nezadatelným právem za pozemky zaplavené vodou. Kdykoliv jsem tu šel na podzim, vždycky jsem zahlédl šedavá křídla volavek a vždycky tu kroužili rackové, nezbytní druhové rybolovů, které právě na Labuti měly svůj starodávný, složitý ceremoniel. Zaběhněme ještě k lesnímu jezírku u Kostřatského mlýna, kam si vždycky promítám děj Jiráskovy "Lucerny" a Dvořákovy "Rusalky", abychom si znovu ověřili, že v končinách mezi Černivskem a Blatnou nám svěřuje rodná krajina svoji duši lyrickou.