Hlasy domova ::
odstavec
176
Kořeny sosen se vytrvale vtínají do spár zdiva, les šumí nad modrými květy barvínků a ty vzpomínáš na nápis slunečních hodin z černivského kostela: Přešlé hodiny zamítá stín a zapadlé do útrob jeho nikdy zpět nevyvoláš. A přece bych si chtěl vyvolat tři chlapecké studentské tváře z Mirotic, jež se blíží od mlýna po hrázi rybníka vzhůru k hradním ssutkám. Jejich dlouhé vlasy svědčí o milenectví s některou z múz a čamary zase vyjadřují horoucí cítění vlastenecké. Jsou to bratři Alšové, kteří přišli navštívit do mlýna tetičku Křížovou; tehdy se totiž ještě neříkalo ve mlýně u Šilhů jako dnes. Nejstarší František se nejvíce zajímal o křikavskou historii, prostředního Jana zlákala zdejší květena a nejmladší Mikolášek obdivoval všechno, co skýtal pohled s hradní výšiny přes rybník a ves až ke Kubátově hoře...
kostel Nejsvětější Trojice v Černivsku
