Dolní Dvořiště

Dolní Dvořiště na Wikipedii

Související

kostel svatého Jiljí v Dolním Dvořišti

Reference

Do nejjižnějších Čech :: odstavce 11, 14, 16
Řeka Malše dává této krajině melodii a v blízkosti jejích břehů nalezneme nejvíce přírodní a architektonické krásy i historických reminiscencí. Na samých rakouských hranicích leží Dolní Dvořiště, kde nad čtvercovým svažitým náměstím stojí jeden z nejkrásnějších kostelů vrcholné jihočeské gotiky. Jeho interiér dělí šest osmibokých sloupů na trojlodí, v němž kamenická práce se dobrala jedinečné jednoty a čistoty. Žulová kazatelna i pokladnice, všechna ostění i žebroví síťové klenby jsou projevem jemného cítění a dotvořeného slohu, jehož monumentalita působí zvláštní střízlivou krásou, která není studená, velikostí, jež neomračuje. A ještě nad jednou véd jsem se zamyslil právě v Dolním Dvořišti. Tady se narodil německý spisovatel Hans Watzlik. Jeho postoj byl vždycky vyhraněně protičeský. Nechceme tomuto autorovi podjaté upřít jeho skutečné zásluhy o šumavskou vlastivědu. Watzlikúv otec, který byl poštmistrem v nedalekém Rožmitále, cítil až do skonu vřele česky a těžce nesl synův ostentativní příklon k odpůrcům. Jak milujeme a jak je nám blízko Adalbert Stifter, Goethův spřízněnec po duchu, který se dovedl tak jemné a láskyplně vcítit do rodné krajiny a přitom nezaujaté pochopit i její českou duši!
...
Od Dolního Dvořiště je jen kousíček cesty k Certlovu. Tady ještě spatříme zbytky "koňské dráhy", která vedla z Budějovic do Lince a sloužila cestujícím až do sedmdesátých let minulého století. Nová železnice použila na mnoha místech její bývalé trasy.
...
Před mnoha lety se vracel jeden voják z Itálie domů do Velešína. U Říma se setkal s poustevníkem, který ho oslovil česky a tázal se ho, zda ještě stojí v údolí u Dolního Dvořiště prastará lípa. Překvapený voják s úžasem vyslechl doznání starého eremity, svého krajana, který mu svěřil svůj pohnutý životní běh, jistě neobvyklý, a vyslechl daleko od domova dávné příběhy z rodného kraje, o nichž nemel ani potuchy. Starý kajícník byl v své mladosti příslušníkem loupežnické posádky v Louzku, zle hospodařící v lesnatém okolí hradu. Bývalý stupka, nyní oděný řeholním rouchem, číhával často v lese za lipou na kupce a pocestné, a proto mu zůstalo v paměti právě toto místo. Svěřil užaslému vojákovi, že v zmíněném údolí byla sklepem s podzemními chodbami stejně jako na Louzku, kam lupiči ukrývali nejcennčjšl lup, ukořistěný na obraných a zavražděných obětech. Starý poustevník velmi úpěnlivě prosil svého krajana, aby poklady vyzvedl, věnoval je na zbožný účel a usmířil tak krvavé činy kajícnikovy. Voják chtěl upřímné splnit krajanovo poslední přání. Stará lípa ještě stála při jeho návratu, nalezl i sklepení, ale pokladů se nedohledal. Pověst je určila tomu, kdo se odvážné za nimi vypraví v hodině duchů. Ten prý si je modlitbami přivolá a tím osvobodí duši poustevníkovu...