Do nejjižnějších Čech ::
odstavce
1, 2, 4, 6, 8-10, 19, 21, 37
Když jsem poprvé přišel do Kaplice, měli tam právě slavnost s benátskou nocí. V městském parku hrála vojenská hudba, nad vodou svítily lampióny, vojáci pouštěli ohňostroj a na parketu tančilo mládí i stáří ve veselém reji. Z radniční věže zářilo rybí oko hodin, do hvězdné noci šuměla kašna a na náměstí se pomíchaly rozesmáté dvojice s vojenskými uniformami a pestrotou slovenských krojů. Bylo nedlouho po válce, proto nás v hostinci U zlatého kříže počastovali jen slanečkem a ložument mi opatřili v bytě jednoho vojáčka.
...
Později jsem se ubytoval ve staré škole, kde Vladimír Diviš zřizoval okresní muzeum, a ze svého vyšebrodského sídla, zřízeného ze starého hamru, přijíždíval za námi malíř Karel Minář, zamilovaný do kraje plného architektonických památek a zvláštní citové atmosféry. V noci nás strašíval rytíř, jehož brnění chřestilo při každém kroku pozdních příchozích, a klíče z cechovního znamení zámečnického cinkaly, jako by je rozeznívala nějaká neviditelná ruka. Alois Moravec pokreslil svými veselými nápady mnoho listů pamětní knihy, zatímco grafik Karel Štěch ryl do dřeva názornou mapu kraje plnou překvapivých motivů. Společně jsme jezdívali na vypůjčeném nákladním autu daleko do kraje a sváželi do Kaplice zachraňovanou starožitnickou kořist pro muzejní sbírky. Častěji jsme však využívali slunečných dní k dlouhým péším potulkám.
...
Jen jedním jménem pronikla Kaplice do celého bývalého mocnářství.
...
Tento chudý synek ze severních Čech prožil bohatý život. Jako choralista v klášteře neuzellském u Friedlandu naučil se natolik latinsky, že mohl později studovat v Praze teologii. Po vysvěcení se dostal roku 1771 do Kaplice, kde veškeré svoje úsilí zaměřil k vyučování, zřídiv zde mateřskou školu. Jeho práce dosáhla takových úspěchů, že kaplická škola byla prohlášena vzorovou školou pro celou rakousko-uherskou říši... Kindermann vzdělával především učitele. Císařovna Marie Terezie ho ustanovila školním radou a povolala do Vídně, aby vyslechla jeho rady k chystaným školským reformám. Po čtyřletém působení v Kaplici byl povolán do Prahy; i tam na normální škole vzdělával učitele a dvorním dekretem byl za své zásluhy o zvelebení školství povýšen do šlechtického stavu s přídomkem Ritter von Schulstein. Brzy nato se stal opatem v uherském Peturu a později vyšehradským proboštem. Za devět let se stal biskupem litoměřickým a v tomto vysokém duchovním úřadě zemřel 25. května 1801.
...
Kaplické působení Kindermannovo přineslo ovoce hlavně německému školství, ale v celkovém účinu zasáhlo tereziánskými reformami i ve prospěch škol českých, zejména na venkově.
Česká menšina měla v tomto městě vždycky úděl Popelčin. Kapličti Němci se po první světové válce nemínili smířit s novou státní mocí a jejich setnina Volkswehru si chtěla zbraněmi vynutit starý pořádek. Bylo tehdy bojováno i o Kaplici a čtenáře Haškova Švejka bude zajímat, že se tohoto boje účastnil i známý hejtman Ságner.
Nejraději jsem sedával za Kaplicí na březích Malše, kdy za jezem v zátočině pod vysokými vrbami odrážela vodní hláď sedlovou střechu chrámové věže blanské i teplou žluť jejího zdiva, ozařovanou večerním sluncem, kterou později vystřídával modrozelený stín, a z chladivé rosy pod temnými olšemi omamně voněly tavolníky.
...
Voňavé údolí Malše nás dovede zpátky do Kaplice. Svěřme se vábení této kouzelné řeky k dalšímu putování!
...
Víc než historie zaujala mě zdejší překrásná příroda, která zlákala před první světovou válkou výtvarníky z pražského Mánesa, kteří si zde na břehu pod stromy postavili plátěný stan, troje prázdniny hostící tuto veselou chasu. Sochař Karel Dvořák měl vůdčí postavení v tomto rozverném společenství, k němuž patřil melancholický Bořivoj Žufan, pomáhající aspoň při škrábání brambor, zatímco v kuchaření se střídal malíř Alois Fišárek se sochařem Vincencem Makovským, a sochař Václav Vokálek měl zase na starosti proviant, pro který jezdíval každou sobotu až do Kaplice. Vezdejším chlebem pravidelné zásoboval naše umělce místní mlynář, německý komunista, tenkráte jistě vzácná výjimka mezi svými německými krajany.
...
Tuchu lidského života jsem nalezl až v hájence u Janovy Huti. Hajná, která mě přivítala, byla snad nejšťastnějším lidským stvořením, s kterým jsem se za léta setkal na svých potulkách. Pohostila mě mlékem a vyprávěla o svém živobytí. Zdejší samota ji neskličuje, práce má dost, neboť musí za léto nasušit osmnáct for sena. Jen kus pole by chtěla mít osetý obilím a pár řádek brambor nasázeno jako ve svém šumavském domově u Vimperka. Zpozorovala mou pochybnost a ihned ji rozptylovala vysvětlením. V zimě až k samé stodole přicházejí z Novohradských hor stáda jelenů, a jakmile sejde na jaře sníh, spasou tito paroháči všechno osení a zasázené brambory vyhrabou tak důkladně, že po jejich návštěvách nezůstane v zemi ani jediná hlíza. Pro nákup musí z hájovny chodit až do Pohoří, a chtějí-li poslouchat rozhlas, je třeba dovézt vybitý akumulátor hodně daleko... až do Kaplice. Myslila už jistě na dlouhé zimní večery, neboř jsem v světnici zahlédl rozměrné plechové konve plné petroleje. Zpočátku se tu bála nočních návštěv odsunutých Němců, kteří se přes blízkou hranici vraceli pro ukryté věci, jež tu před svým odsunem poschovávali. Byli tu několikrát a kurážná hajná mi vyprávěla, jak byla odhodlána bránit se nezvaným hostům v krajním případě i nabitou puškou. Ukazovala mi rozházenou hranici dříví, pod níž byla vybraná skrýše. Život hajného se tady neobejde bez některých trampot. Největší z nich je nedostatek lesních dělníků. Má jich pro celé rozsáhlé polesí jen šest, počítaje v to tři ženy. Není vždycky možné zpracovat včas polomy, aby les nebyl napaden kůrovcem, a vázne rovněž jarní sadba stromků. Také odvážení dříví, které dřívější obyvatelé plavili po vodě, trpí nedostatkem pracovníků. Měla jistě pravdu, neboť na dalším putování těmito končinami jsem si mnohokrát ověřil, jak všude chybějí pracovité lidské ruce...
Kaplice
