Chelčice
Usoustředěné ticho nad žírnou rovinou se zamýšlí prosvítavými nebesy i šedým zrakem hladin, ze suchého rákosí vzlétly koroptve, z remízku zakvokal bažant, na hrázi šelestí duby a mlha zatahuje černé oranice i rozlehlé louky až k tušeným lesům na obzoru. Nad chelčickým kostelíkem krvavě zapadá slunce. Slyšíš jen hlasy přírody, cítíš dech otevřené země.
Starým románským portálkem chelčického kostelíka chodíval vladyka Petr. Nejsem si jist, četl-li jste jeho traktát O trojím lidu řeč - ale myslím, že byste se nevyznal v tomto hlase. Vaše duše byla gotická a Petrův horlitelský patos rozbíjel jednotu gotického světa, aby vystavěl jednotu novou na této zemi. A jeho srostitá, tvrdá, hroudnatá selská řeč by přece jen zněla cize vašemu sluchu.