-
Kašperské Hory ::
odstavec
20
Na půlnoc se do měkkého slunečního světla rozkládá široké panorama české krajiny. Za řekou Otavou se zabělá zdivo hradu Rábí a vápencové lomy u Žichovic, za nimi se modrá vrch Štědrý u Nepomuku, Olymp kraje, dále se stupňuje vlna s náznakem zámku zelenohorského a docela vzadu za tratí sedavá tucha Radyně, pozdrav krajiny plzeňské. Prácheň jen tuším, ale Slavník rýsuje docela zřetelně svůj obrys, a stranou vrchů strakonických poznávám písecké Hůrky, kopčitý terén za Dobeví, Čížovou s kostelíčkem, Třemšín a pásmo brdských lesů až k Příbrami. Rozsáhlou část české země nabíráš pozorně do očí a laskáš se s její krásou, tichou a neokázalou jako zasnění venkovského děvčete nad srpem uprostřed pondělního rána.
-
Krajina alšovská ::
odstavec
23
Po císařské silnici chodíval z domova student Mikoláš do Písku přes Čížovou. Je odtud nejkouzelnější vyhlídka k šumavským horám a básník Jan Čárek, který zde pobýval u ředitele školy Františka Šedivého, obhlížel svůj kraj od Pamětic až k rodné Heřmani, od staré čížovské školy, kam před lety chodíval z Kozlí jeho otec jako školáček. - Ke kostelu vede alej košatých lip, které byly sázeny roku 1796; červen je proměňuje ve velebný zpěv varhan, v píseň líbeznou i milostnou; dovedou se však rozšumět i v mohutnou vlnu chorálu, tak mocnou, že slyšíme jejich zpěv bojovný, který tady hřměl i před staletími: "bojovníci zákona jeho..."
kostel sv. Jakuba v Čížové
