• 
• 
• 
• 

Chválořeči

Související

Ondřej František de Waldt

Reference

• Do šumavského Podlesí :: odstavec 46

  Od Pilichova mlýna stoupá cesta nahoru k dobršské návsi jako k střešnímu hřebeni. Už z dálky poznáme Dobrš podle vzrostlé topolové aleje a kamenné věže hradní, které ustalují v divákových očích její siluetu. O Dobrši jsem věděl z rozmarného vyprávění veselé malířské dvojice Bohumila Ullrycha a Aloise Moravce, před lety otiskovaného v jednom pražském deníku pod názvem "Dobrodružství Pumpa a Hejla", znal jsem i Heydukovu báseň "O dobršské zvonici" a četl už dříve vlastenecky zanícené "Chválořeči" Ondřeje Františka de Waldta, barokního faráře dobršského, psané jadrnou češtinou. O velikém zdejším zvonu, na který bylo zvoněno proti bouřkám, můžeme se doslechnout v celém kraji, ale i dobršské včely jsou proslulé. Vypráví se o nich s obdivem: když letí do lesa na snůšku, mívají prý na krku zavěšenu konvičku na med. Jinou znamenitostí dobršskou byl do nedávná skutečný rytíř, sídlící na hradě a objevující se na poutích a slavnostech vždycky jenom v brnění. Nezáleží na tom, že se jmenoval Menšík a marně bychom hledali jeho rod třeba v Paprockého rodopise; jako rytíř však byl znám celému okolí a na zpustlém hradě držíval noční stráže...

• Když jsem já šel tou Putimskou branou :: odstavec 5

  Tak začínalo tady panství dona Huerty a ani květnaté Chválořeči barokního faráře Ondřeje Františka de Waldta neodloučí nás od husitské minulosti, ani renesanční kazatelna v hřbitovním chrámu, darovaná sem krutým dobrodruhem ze Španěl, nemůže nás nikdy usmířit s jeho hrabivým, krvelačným zjevem. "Huerta, poberta, už je u čerta," šeptal si po jeho smrti v skrytu lid a hlas lidu byl v tomto případě opravdu i hlasem božím...