Kašperské Hory ::
odstavce
13-14
Šikmé pruhy žitnišť a luk se svažují k hřbitovnímu kostelu svatého Mikuláše a kapli svaté Anny. Tráva přerůstá hroby, mezi jejichž pěšinkami hrobař suší seno, z polí za zídkou slyším mladé hlasy nějaké brigády, která tu vytrhává plevel mezi slunečnicemi. Sytě modrý květ pilátu lékařského a citrónová žluť pupalky, vonějící po citronech, jsou jako z jiného světa. Blín a pelyněk patří spíš do těchto míst, kde cítíme prázdno po krocích odešlých, vyplňované občas naříkavými tóny umíráčku.
Chrám, založený německými horníky v první třetině čtrnáctého věku, napovídá svou prostranností mnoho o mohovitosti tehdejších osadníků, kteří si mohli dovolit celkem v krátkém čase dvě kostelní stavby, na tehdejší dobu jistě nákladné. Mohutné pilíře nesou kamenné zdivo, jehož hmotnost bychom na první pohled přisoudili době starší. Celkem chudá je výzdoba plastická, kromě okřídleného lva v sedile; nebylo patrně v okolí dost tvárného materiálu ke kamenické práci. Oblouk mezi presbyteriem a lodí přepíná příčné břevno, na němž stojí kříž a postavy Panny Marie se svatým Janem, dobrá řezbářská práce ze šestnáctého století. Za protestantských bohoslužeb bylo presbyterium odděleno záclonou. Století sedmnáctému patří kruchta, omalovaná lidovým ornamentem, který se opakuje v květinových motivech na rovném dřevěném stropu lodi. Gotická freska se světicí, svatým Mikulášem a plebánem Friedrichem je přesně datována rokem 1330. V kapli svaté Anny nás upoutá především skupina šesti duší v očistci mezi hořícími plameny, v sugestivní zkratce znázorněná pro všechny zatvrzelé hříšníky.
hřbitovní kaple sv. Anny v Kašperských Horách
