Kašperské hory

Kašperské Hory na Wikipedii

Související

kostel Panny Marie Sněžné v Kašperských Horách

kostel sv. Markéty v Kašperských Horách

radnice v Kašperských Horách

Kašperské Hory, špejchar

Kašperské Hory, kaple Dvanácti apoštolů

kostel sv. Mikuláše v Kašperských Horách

hřbitovní kaple sv. Anny v Kašperských Horách

muzeum Šumavy v Kašperských Horách

Odkazy

Domovská stránka

Obrázky

Reference

Pouť vzpomínavá :: odstavec 39
K Štěkni se váže jméno Karla Klostermanna. Jeho otec byl zde dva roky zámeckým lékařem u Windischgrätzů. Tehdy náš spisovatel zde prožil první prázdniny jako kvartán klatovského gymnasia a o příštích vakacích přišel už z Písku, kde navštěvoval kvintu a posléze tam i maturoval. Otec se zatím přestěhoval s rodinou do Kašperských Hor, kde žil až do své smrti.
Hlasy domova :: odstavec 197
Skromná krása městečka je převážena přírodní líbezností jeho okolí. Zpod lípy u lesa Kamenice obhlédneme celý širý obzor šumavských pásem, vlnu za vlnou, od Prenetu za Javorník, od Libína k Riesenschlossu u Kašperských Hor, Kleť i Helfenburk. Za dnů vyjasněných zahlédneme i Kohoutí hory u Trhových Svinů s hraničním pásmem hor Novohradských. Na straně opačné se prostírá režná a blankytná krása blatenské kotliny a za ní indigové lesy Brd od Třemšína až k Toku.
Sláva Sušice :: odstavce 54, 93
Na hartmanickém náměstíčku šplounala voda v kašně, zvonily zvonce krav a pod košatou lipou stála křiklavě natřená socha svatého Jana. Kostel zasvěcený svaté Kateřině, ochránkyni horníků, není význačnou stavitelskou památkou, ale jeho zasvěcení připomíná původ prastarý. Za Jana Lucemburského se v okolí hojně dobývalo zlato a osada byla povýšena na královské horní město, podřízené hornímu úřadu v Kašperských Horách. Zlaté žíly v křemeni se táhly daleko od města a jméno hory Křemelné nad Stodůlkami je podnes připomíná, i když je známější svými sněžnými jámami. Erboví města, věž s branou a v ní prostice soli, určuje důležitou polohu osady na odbočce Zlaté stezky z Čech do Bavor, kudy se od pradávna dovážela do Čech sůl, a v Hartmanicích bylo vybíráno clo.
...
Byl tam pozván jejím majitelem Čeňkem Bubeníčkem, obchodníkem z Prahy, který tam právě pobýval s vychovatelem svých dětí Dr Ludevítem Procházkou, klatovským rodákem a neohroženým obhájcem Smetanova díla. Div že se tam nesetkali s Dr Riegrem, jehož na tehdejších cestách Šumavou provázel Klostermannův otec, který byl městským lékařem v Kašperských Horách.
Kašperské Hory :: odstavce 5, 31-32, 33, 55, 62
Vzpomínkou jsou opuštěné štoly v Amaliině údolí, vzpomínkou privilegia českých králů, blednoucí na zažloutlých pergamenech, nic než vzpomínkou je mapa zlatých dolů i gotika hřbitovního chrámu svatého Mikoláše, imposantní v své strohé prostotě, vzpomínkou je posléze i stará obchodní stezka, vedoucí z Bavor přes Kvildy do Kašperských Hor, kde cizí kupci byli povinni noclehem.
...
Kreslil jsem ši pozorně osamělou lípu u Vogelsangu s pozadím Kašperka, zamlženým Ždánovem, strmým obrysem Sedla a táhlým Javorníkem s rozhlednou, ale jak dokázat, aby se mi podařilo zachytit včelí zpěv, odfrkování koní před sekáčovou sekačkou a pospíchavý zpěv Bílého potoka? Na pastvině se rozvlnilo stádo ovec, nad horskou chrpou vzlétli bělásci, z nichž jeden, na zeleném ovesném poli, se před mýma očima proměnil v hrachový květ. Pramínky utíkají na vymleté cestě do údolí mezi osikami a lískami a už stoupáme na kraji lesa k Císařskému dvoru. Čisté pramínky pospíchají hlubokými kolejemi rozjezděné cesty, na vysoké mezi seče sekáč seno a jeho silueta vystupuje z krajiny, jako by ji sem umístil malíř Richard Lauda; v údolině pod olší rezaví auto, opuštěné německými vojáky v květnových dnech pětačtyřicátého roku. Matné slunce stříbřitě prosvítá z oparu nad zamyšlenými lesy, po deštích hnědne na lukách rozhozené seno, cvrliká cvrček. Na krajním stavení obdivujeme vyřezávané sloupky na otevřené pavláčce a vcházíme do osady, kde už zase cítíme tep života. Zaštěká pes, husy kejhají a chasník v chlévě podestýlá kravám, žena vyváží hnůj a z přírodního vodovodu crčí pramínek čisťounké vody. Pověšené kosy a hrábě připomínají čas senosečí, zvonička na dvorském stavení zase večerní klekání. Ještě cesta přes jeden kopec a otevře se pohled k Rejštejnu se stříbřitou stuhou Losenice i pohled ke Kašperským Horám, zavrcholený hradní siluetou. Dole je Amaliino údolí se zbytky starých šachet, do nichž si umístila lidová fantasie zástupy permoníčků, kteří mohou člověka obdarovat nebo způsobit mu mnohé trampoty. Rád bych měl potvrzenu zkazku, která do jedné této šachtice umístila Webrovo komponování jeho Čarostřelce. Nevypátral jsem o něm nic zřetelného, jen tuto kradmou, ztrácející se stopu...
Od Kašperských Hor se silnice příkře svažuje k starým šachtám u Wintrova mlýna, kopce s obou stran svírají údolí temnou stěnou lesnatých svahů a silnice zpomalí svůj běh podél Losenického potoka a zastaví se až v Rejštejně.
...
"Královské svobodné horní město" se může pochlubit vskutku dlouhou minulostí. Už v roce 1345 bylo Janem Lucemburským povýšeno na město a jeho znak, stejně jako v Kašperských Horách, napovídá svými atributy mnohé ze staré havířské slávy. Ta už je dávno ta tam a život se proměnil k nepoznání. Vychladly pece sklárny, kdysi proslulé, už nikdo nenamácí sklářskou píšťalu do horké tekuté směsi, ani citlivá ruka už nepřikládá pod pozorným zrakem k brusu křehkou krásu váz. Jen autobus ráno zastaví na náměstíčku u radnice, aby odvezl dělníky do sušické sirkárny, a večer pod jasany, javory a jilmy prozradí kuželem světla zamilované dvojice, tisknoucí se ke kmenům. Z tmy se ozývá hra na harmoniku a ty cítíš v ní vojáčkovu tesknici po domově, nemá-li tu zrovna milou jako jeho šťastnější druzi. Noc a ticho i tady přejí zpěvu řeky Otavy, Němci nazývané Oo, i tichému šumu kamenné kašny, přečasto splývajícímu s ševely deště. Při každém kroku osloví tě vzpomínka na Karla Klostermanna. Domek na návrší Kapelle, kde o prázdninách psával své Šumavské rapsodie, leží v rozvalinách, a kdyby desetkrát utrhl vratič na farském dvoře a desetkrát se vrátil do Rejštejna, nasel by tu jen hroby svých nejbližších. V kostele svatého Bartoloměje zůstaly krásné řezané oltáře i sakristie, kde se oblékával ke mši jeho nejmladší bratr Jakub; křtitelnice je rovněž táž, jejíz vodou byla křtěna jeho bába, která zde mela i své oddavky. Její nejmladší syn, Klostermannův otec, byl už jako dítě zaslíben stavu duchovnímu, když se zázračně uzdravil po přestálém záškrtu. Vystudovav klatovské gymnasium a filosofii v Praze, odmítl jiti do semináře a věnoval se studiu medicíny. V předvečer jeho promoce matka zemřela, utrápivši se pro slib nesplněný Bohu. Teprve vnuk Jakub uskutečnil její tužbu, stav se rejštejnským farářem. Zde je pohřben u kostelní zdi vedle hrobu své matky.
...
Stinnou alejí docházíme k městu, kde všude bílí stavení na nedělní pouť, na náměstí jsou už připraveny houpačky, jen o provazolezci ještě nikdo nic neví. Jaká by to byla pouť na Kašperských Horách, kdyby se na ní neproducíroval provazolezec?
...
Vracíme se kolem "Pekla" do Kašperských Hor a zlaté večerní slunce nad promodralými vrchy nám zkrásňuje toto město do tvarů pohádkových. Snad proto nám tato krajina svou krásu jen napověděla, abychom za ní přišli ještě znovu a znovu.
Do šumavského Podlesí :: odstavce 30-31
Jinou stachovskou chloubou je Karel Klostermann. Umístil do Stach svou "Odysseu soudního sluhy", a kdyby byl už nic jiného nenapsal, Stachovští ho budou vzpomínati navždycky. Projděte kraj a pochopíte, co znamenalo pro soudního sluhu Mastílka z Kašperských Hor doručiti obsílku jakémusi Josefu Voldřichovi ve Staších. Najděte adresáta tohoto jména bez udání domovního čísla, když každý třetí člověk se tu jmenuje Voldřich nebo Kůs. A Stachy? To není jen městečko, jděte kolem dokola a všude vám řeknou, že jste pořád na Staších. Co je tu samot s věžičkami a šindelovou střechou, kde se za Stachovské počítají: Jirkalov, Bláhov, Říhov, Kusov, Voldřichov, Zadov, Churáňov, Michalov, Vyšehrad, Jáchymov, Šebestov, Německé Chalupy, Tejmlov, Javorník, Oubislav...
"Počátek moudrosti je bázeň boží", mají napsáno na štítě dřevěné školy zadovské, kde jsou odříznuti od světa, závidím jim však jejích ticho a lesy. Chtěl bych znovu vidět podivné kříže se všemi nástroji Kristova umučení, na nich přibitými, chtěl bych v létě procházet brusinkovými plantážemi, kde voní vemeníky a na podzim kvete vřes, ještě jednou bych se chtěl s Klostermannovy skály zadívat k Boubínu a u napajedel s dřevěnou vodotečí poslouchat zvonky rozeznívané kroky krav, zaslechnout i starý zvon s věže dobršské, zajít do všech sednic ve Vacově, zejména tam, kde po domácku vyrábějí hračky, znovu vejít do starého románského kostelíka v Zdíkovcí, vzpomenout na "Hadrmoni" Josefa Kočího, který tu namaloval tolik akvare!ů, vidět trojštítou radnici v Kašperských Horách, znovu a znovu projít každou vesnici celého Podlesí.