• 
• 
• 
• 

Ohlas písní českých

Ohlas písní českých na Wikipedii

Související

František Ladislav Čelakovský

Odkazy

odkaz Kramerius

odkaz E-kniha

Reference

• Pouť vzpomínavá :: odstavec 24

  Sedmileté dětské království ve Strašicích skončilo maminčinou smrtí a změnilo se vše. Otec se čtyřmi dětmi se stěhuje do Novosedel, blíž k dráze a městu Strakonicům. Dominantu kraje tvoří "Kátoucká hora" se spečenými valy pravěkého hradiště, k níž je soustředěn děj balady Čelakovského z "Ohlasů písní českých", nazvané "Svatební den". Tenkráte se jí žáčkové celého okresu strakonického učívali nazpaměť. Pod horou je starodávný můstek, pojmenovaný po Žižkovi, z roviny se zvedá zámeček Střela a tmí se Šibeniční vrch, kde prý hrával Švanda dudák viselcům. Na obzoru dýmají komíny strakonické fezárny a zbrojovky a melodii kraje vyzpívává řeka Otava.

• Strakonice :: odstavec 7

  Přečtěte si ji celou! Cvičený sluch přesně rozpozná citově zchlazenou vlnu tohoto kraje v jeho rafinovaně umělém verši. Portrét Šaldův má už jistě rysy definitivní, jsa soustředěn na Čelakovského výsostné umělectví, ať už se týká "Ohlasů" nebo "Stolístky". - "To dovedl, to mohl zmoci jen veliký umělec, oddaný, pružný, hedvábnými nitkovými tykadly vyzbrojený, zázračně sensitivní duch, který cítil kouzlo stylu a jeho charakter do posledního nervového zvlnění... Nevím, kolik děl Čelakovský do svých ohlasů ze svého obsahově, ale myslím, že to je hlavně umění jasného oka, jež dovedlo vidět tak charakteristicky lidi, hlavy a tváře. Ty typické, v pevných, nezapomenutelných pusách chycené figury v Českém Ohlasu jsou, tuším, i invencí jeho a v nich je tolik čistého pozorování a krásné jasné ryjby, že je dobře odůvodněn titulus prvního realisty, který byl Čelakovskému přiložen." Tedy ne "elementární lyrik", ale "estét" s úžasně přesným zrakem; cit filtrovaný intelektem, předchůdce Havlíčkův a Macharův. I tam, kde zdánlívě se poddává příjemnostem života, nezapře v sobě umělce:

• Sluneční poutník :: odstavec 9

  Znal lidovou píseň o holce modrooké nebo cyklus epigramů Kvítí, v němž si jeho vrstevník a goethovec František Ladislav Čelakovský brousil ostří svého intelektu a vtipu? Tři básně věnoval pomněnce autor Ohlasů a Růže stolisté v této své květomluvě, která ještě po stu letech dovede vzrušit náš cit:

• Prácheň :: odstavec 46

  Přečtěte si ji celou! ó, jak přesně rozpozná cvičený sluch citově zchlazenou vlnu tohoto kraje v jeho rafinovaně umělém verši. Portrét šaldův má už jistě rysy definitivní, jsa soustředěn na Čelakovského výsostné umělectví, ať už se týká Ohlasů nebo Stolístky. — "To dovedl, to mohl zmoci jen veliký umělec, oddaný, pružný, hedvábnými nitkovými tykadly vyzbrojený, zázračně sensitivní duch, který cítil kouzlo stylu a jeho charakter do posledního nervového zvlnění... Nevím, kolik dal Čelakovský do svých ohlasů ze svého obsahově, ale myslím, že to je hlavně umění jasného oka, jež dovedlo vidět tak charakteristicky lidi, hlavy a tváře. Ty typické, v pevných nezapomenutelných posách chycené figury v českém Ohlasu jsou, tuším, i invencí jeho a v nich je tolik čistého pozorování a krásné jasné ryjby, že je dobře odůvodněn titulus prvníhorealisty, který byl Čelakovskému přiložen" — Tedy ne "elementární lyrik", ale "estét", s úžasně přesným zrakem; cit filtrovaný intelektem, předchůdce Havlíčkův a  Macharův. I tam, kde zdánlivě se poddává příjemnostem života, nezapře v sobě umělce.