Jan Vlastislav Plánek

Související

Želozpěw nad potátou lipou

Reference

Vlachovo Březí :: odstavec 6
Domek v uličce Na Kavčinci připomene svého zrozence Jana Vlastislava Plánka, vlasteneckého písmáka a strakonického buditele, z jehož "Pamětí" se dovíme mnohou podrobnost ze zdejšího života té doby. Zdejší fara hostila delší čas i samotného patriarchu našeho obrození Josefa Jungmanna a probuzenecký autor tragedie "Angelina", František Turínský, tu dvě léta justiciároval.
Strakonice :: odstavce 38-39, 43, 45
Jméno tohoto města však nejvíce zpopularisoval Tylův "Strakonický dudák", zdramatisovaná a zkrášlená místní pověst o čarovných dudách. Snad vznikla po Tylově návštěvě u zdejšího truhláře, písmáka Jana Vlastislava Plánka, v době vlasteneckého nadšení, kdy kočující herecké společnosti křísily na venkově národní vědomí měšťanských starousedlíků. Plánek je výrazná postava a literární historie o ní dobře ví.
Mihne se nám, kráčeje někam k Podskalí, ke své jeskyňce, kde čítával Puchmayerovo "Sebrání" nebo "Attalu", právě do češtiny přeloženou jeho vzácným příznivcem Josefem Jungmannem, ředitelem pražského akademického gymnasia. Zajel sem k němu ještě s jiným učeným pánem, Janem Evangelistou Purkyněm; loďka Plánkova ostatně vozívala po řece Otavě i mnohé jiné slovutné hosty. On to byl, který svého přítele nejmilovanějšího, mladistvého básníka Františka Ladislava Čelakovského, uvedl do rodiny zdejšího kupce Vendta a seznámil jej se slečinkou Márinkou, pozdější básníkovou chotí.
...
Byla tehdy ve Strakonicích svatba veselá právě o hromnicích, kdy snoubence sezdal březnický zámecký kaplan a básník František Jaroslav Vacek Kamenický, a do Strakonic přijel i Josef Krasoslav Chmelenský, který s Plánkem vykonali funkci svědků. Novomanžel se o svém dni svatebním ihned svěřuje Karlu Vinařickému a z jeho dopisu se dobře dozvíme, jaké to tenkrát na té svatbě bylo. Čelakovský píše: "Pozdravení Vám vzkazuje Vacek a Chmelenský, ti dva jonáci Vám řádili o mé svatbě, tak veselých vlastenců jsem jakživ neviděl. My dva, chvála Bohu, když se do toho dáme, také hezky smíchu a žertu natropíme, ale to nic není, co ti lidé tropili, Strakonice by byli převrátili." V Březnici vzpomíná dvorný Kamenický tohoto dne rovněž intensivně, jak je vidno z řádků psaných zase Čelakovskému: "Především mou nejhlubší a nejuctivejší poklonu Vaší nejmilejší paničce a spolu i boží požehnání od veselého pana pátera; a potom teprv přátelské pozdravení a políbení Vám."
...
Ani čas, ani vzdálenosti společenské a životní, neporušily toto dojemné přátelství. Stařičký Plánek v neumělé, ale procítěné elegii "Želozpěw nad potátou lipou" želel nejen poraženého stromu, svědka chvil přátelských - ale ulevil si kvílivě i nad smrtí druha nejvěrnějsího, jehož dílo se zatím stalo jedním ze základních pilířů české poesie.
Prácheň :: odstavce 72, 74-75
Jméno tohoto města nejvíce zpopularisoval Tylův " Strakonický dudák", zdramatisovaná a zkrášlená místní pověst o čarovných dudách. Snad vznikla po Tylově návštěvě u zdejšího truhláře — písmáka Jana Vlastislava Plánka v době vlastenského nadšení, kdy kočující herecké společnosti křísily na venkově národní vědomí měšťanských starousedlíků. Plánek je výrazná postava a literární historie o ní dobře ví. Mihne se nám, kráčeje někam k Podskalí, ke své jeskyňce, kde čítával Puchmayerovo "Sebrání" nebo "Attalu", právě do češtiny přeloženou jeho vzácným příznivcem Josefem Jungmannem, ředitelem pražského akademického gymnasia. Zajel sem k němu ještě s jiným učeným pánem, Jenem Evangelistou Purkyní — a loďka Plánková povozila po řece Otavě mnohé slovutné hosty. On to byl, který svého přítele nejmilovanějšího, mladistvého básníka Františka Ladislava Čelakovského, uvedl do rodiny zdejšího kupce Vendta a seznámil jej se slečinkou Márinkou, pozdější básníkovou chotí.
...
A byla svatba veselá právě o Hromnicích, kdy snoubence sezdal březnický zámecký kaplan a básník, František Jaroslav Vacek Kamenický, a do Strakonic přijel i Josef Krasoslav Chmelenský, který s Plánkem měli funkci svědků. Novomanžel se o svém dni svatebním ihned svěřuje Karlu Vinařickému a z jeho dopisu se dobře dozvíme, jaké to tenkrát na té svatbě bylo. čelakovský píše: "Pozdravení Vám vzkazuje Vacek a Chmelenský, ti dva jonáci Vám řádili o mé svatbě, tak veselých vlastenců jsem jak živ neviděl. My dva, chvála Bohu, když se do toho dáme, také hezky smíchu a žertu natropíme, ale to nic není, co ti lidé tropili, Strakonice by byli převrátili." V Březnici vzpomíná dvorný Kamenický tohoto dne rovněž intensivně, jak je vidno z řádků psaných zase Čelakovskému: "Především mou nejhlubší a nejuctivější poklonu Vaší nejmilejší paničce a spolu i boží požehnání od veselého pana pátera; a potom teprv přátelské pozdravení a políbení Vám."
Nikdy potom už nebylo přáno tomuto tesařskému synkovi snít tak opojně, šťastně a cele v oddaném přitakání krásám tohoto světa. Zůstal však Strakoničanem po celý život a citlivé smysly dobře postihnou strohou linii a zchlazenou citovou vlnu tohoto kraje v jeho umělém verši, jak už bylo dříve řečeno. Ani čas, ani vzdálenosti společenské a životní neporušily tohoto dojemného přátelství. Stařičký Plánek v neumělé, ale procítěné elegii "Želozpěw nad potátou lipu" želel nejen poraženého stromu, svědka chvil přátelských — ale ulevil si kvílivě i nad smrtí druha nejvěrnějšího, jehož dílo se zatím stalo jedním ze základních pilířů české poesie.
Vlachovo Březí :: odstavec 5
Domek v uličce na Kavčinci připomene svého rozence, Jana Vlastislava Plánka, vlasteneckého písmáka a strakonického buditele, z jehož »Pamětí« se dovíme mnohou podrobnost ze zdejšího života té doby. Fara pana faráře Kareše hostila delší čas i samotného patriarchu našeho obrození, Josefa Jungmanna. Probuzenecký autor tragedie Angelina, František Turínský, tu dvě léta justiciároval. »Výryvky mého života,« jež psal slavný přírodopytec Jan Evangelista Purkyně, mají velmi zajímá- nu zmínku vlachobřezskou: »Moje matka Rosalia její starší sestra byly dcery panského šafáře jméem šafránka ve Vlachobřezí, panství to Dietrichteinském,« matka se provdala »za mého otce, tehdáž kontribučního ve Vlachobřezí.« V dětských letech navštívil tento učenec s matkou její rodiště, ale na desce iměti zůstal jen obraz setřeného obrysu.