Hlasy domova ::
odstavce
99, 101
V rybníku Klusáku bělá se i dnes lakušník, vonějí puškvorce, na jeho březích krvaví kakost, rudne kyprej, žloutne vrbina a nahořkle dýchají tavolníky. Mezi linkami deště se pohybují noty vlaštovek, z vrbin je slyšet Alšův mlýn a vítr rozechvívá listí doubků, jasanů a lip, zvlňuje přitom rákosí i vodu. Sotva kapka ťukne na hladinu, hastrman vystrčí prstíček a udělá kolem sebe kolečko.
...
Náhon Alšova mlýna je stále týž, jak jej před lety namaloval Josef Kočí, jen jiná voda a jiný čas plyne přes stará mlýnská kola, která už dávno neslouží. Jiný pražský malíř, profesor akademie Karel Minář, přišel si za okupace jistě na svou radost, když se mohl dívat, jak od Satavů nebo z Hudečkovic dvora vyváděli navečer plavit koně. A jaké koně! - Jen kaplička je tu nová, i písknutí vláčku mě mate. Ten tu za dětství Alšova ještě nejezdíval. Jeho dětské kroky však pamatuje prastarý jilm u mlýna Lopatárny, kde zvídavý zrak vídával na okolních holých vrších stádo ovec, které tu tehdy ovčák pásával.
Bělčice, Alšův mlýn
