-
Pouť vzpomínavá ::
odstavec
43
Hledám ještě mlýn, kde bydlil v patnáctém století mlynář Jakub, tehdy nazývaný Kubík, který se velmi vydatně podílel na prvních snahách vznikající jednoty českobratrské. Zasahoval do mnohých bohosloveckých sporů a napsal několik jadrných traktátů. Byl to starověrec, lnoucí k učení Petra Chelčického, a zatvrzele lpěl na prvotní prostotě života i víry, která byla ve vzácné shodě mezí učením a skutky. Tehdejší Štěkeň byla v okruhu bratrských vyznavačů velmi proslulá.
-
Klatovy ::
odstavec
7
"Čas oponou trhnul" - a vidíme na dějišti Martina Lupáče, biskupa suffragana Rokycanova, který se právě vrátil z Basileje, kde už stačil obhájit jen čtyři kusy spasitelné. Byla to krásná osobnost ušlechtilé tolerance, povýšená nad náboženské fanatismy, do jejichž krvavých vírů byla zatím stržena převážná většina synů této země. Tehdy i v Klatovech zapustila kořeny mírná a moudrá slova Blahoslavova: "Pokud na vás jest, se všemi pokoj mějte, ctí se vespolek předcházejíce..." Hle, hořčičné semeno Chelčického, které ani tady nebylo včas uchráněno před tvrdou žoldnéřskou škorní.
-
Když jsem já šel tou Putimskou branou ::
odstavec
3
Už z jména tohoto města slyšíme šelest zlatého písku Otavina na sítech dávných rýžovníků, kteří tu při důležité obchodní cestě založili první osadu v místě dnešního předměstí u kostela svatého Václava. Později bychom zaslechli ryk turnaje z nádvoří přemyslovského hradu, odkud vyšla první královská listina psaná naší mateřštinou, zatímco na kraji lesa usedla česká Diana k nohám laniným. Hle, na nejstarší kamenný most naší vlasti vjíždí koňmo sám Matěj Louda z Chlumčan, správce místní obce táborské, jejíž biskup Mikuláš z Pelhřimova sídlil na zdejší faře, stýkaje se na čas přátelsky i s chelčickým filosofem, který táborské kněží nad jiné miloval". To snad už tady stála káď a zástup bradatých kněží ve vzrušeném disputu stanovil "čtyři kusy spasitedlné", pro jejichž naplnění i obranu se zvedá ježatý les palcátů, sudlic a cepů, doprovázený hřměním tarasnic z válečných vozů. Mech obrůstá náhrobní kameny s vyrytými symboly kalicha na hřbitově u Svaté Trojice, ale ty z ticha tušíš, že "jednou krajem tím šel národ lev", a ne nadarmo má jej toto město ve svém znaku.
-
Na Vodňansku ::
odstavce
24-26, 29
Pro mne je to na Vodňansku jeden rybník, ležící na půl cestě z Vodňan do Chelčic. Jmenuje se Hliněný a turista by na něm nalezl sotva něco zvláštního. Z jedné strany se od něho táhnou pole na vodňanskou stranu, k Chelčicům se mírné zdvíhají louky ještě s jedním rybníkem a řadou topolů; západní obzor uzavírá dvojhřbetí skočického zalesněného hradiště. Hráz Hliněného mi přivolá dvě tváře; básníkovu, který tady často procházel, a jinou, dávnější, již si jen domýšlím vznícenou obrazností. Petr Chelčický došel až sem na pozvání táborského biskupa Mikuláše Biskupce, aby si porozprávěli o bohovědných subtilitách, týkajících se svátosti oltářní. Zachovala se nám replika selského myslitele, která toto středověké hádání umísťuje na zdejší hráz rybničnou, a uvádí ještě jednoho svědka, kněze Lukáše. Bylo asi více těchto setkání, jak vyrozumíme z jiných kapitol repliky; jednou tu byl Biskupec s táborským knězem Václavem Korandou, jindy navštívil Chelčického v jeho domově, jak přesně udává jedno místo: "v komoře své mezi lofyrn a pulpitem a já sedím před tebú na lavici".
Dnes už jsme příliš vzdáleni tomuto středověkému disputu, ale rozumíme dobře jinému hlasu chelčického horlivce. Tam, kde nám vykládá o "trojím lidu", na který byla hierarchicky rozdělena společnost jeho doby, je jeho zrak kriticky zaostřen a vidí příkré sociální protiklady. Tělo Kristovo, jak nazývá křesťanskou obec, sestává podle něho z jednotlivých údů; z pánů, kněží a lidu robotného. Jsou sobě navzájem podřízeny. "Moc svétská meíem má brániti dvtí stránek, a kněz uliti dvě" stránce, a robotnl lidé mají krmiti pány a knězí, robotné dobývali jim jídla, pití a platuov." To byl ustálený názor o soustavě společenské v jeho době, ale Petr Chelčický jej podrobuje ostré kritice a ta není tak nečasová, jak by se zdálo na první pohled.
To už není středověká scholastika, to je zrak vyzbrojený cidivým smyslem skutečnostním, a my víme přesně, na které straně stojí chelčický hospodář. Nejvíce myslí právě na lid robotný.
...
Básnický tvar toho kraje, formovaný velikým básníkem, nemůže být brán jinak než jako výraz jeho vlastního osobního pohledu, ne ve všem obecně platný. I báseň Macharova, vyjadřující situaci, kdy Chelčický sedí s Mikulášem Biskupcem na hrázi Hliněného, lze přijmout jen z pozic jeho noetiky. Julius Zeyer vyslovil svůj vztah k Chelčickému a jeho krajině v jednom dopise jinou meditací:
-
Vzpomínání na Julia Zeyera ::
odstavec
6
Starým románským portálkem chelčického kostelíka chodíval vladyka Petr. Nejsem si jist, četl-li jste jeho traktát O trojím lidu řeč - ale myslím, že byste se nevyznal v tomto hlase. Vaše duše byla gotická a Petrův horlitelský patos rozbíjel jednotu gotického světa, aby vystavěl jednotu novou na této zemi. A jeho srostitá, tvrdá, hroudnatá selská řeč by přece jen zněla cize vašemu sluchu.
-
K metropoli kraje ::
odstavec
16
Novosedly už jsou vesnice blatská, s kapličkou uprostřed rovinaté návsi. Vzpomínám vás, neznámá hospodyně, spěchající z pole celá říčná, a přece ještě nezvonili poledne. I zachtělo se svatému Petrovi malé zlomyslnosti: chvíli poslal sluníčko na přezrálý žitný lán, aby jej v malé chvilce zase vydatně pokropil teplým deštěm. Sama za hospodářem jste od páté hodiny ranní sbírala hrstě a jen několik postavených panáků za vámi bylo vidět - i přes vaši čipernost. Ještě jste mi ukázala rybník Voblánov, na jehož hrázi šuměly osiky a děti na širé pastvině sháněly prutem orobince husy do hejna. Dívčické rybníky, nad blankytným usmáním vašich hladin se ve mně zatajil dech - a já obhlížel celý ten nádherný kraj, jejž sluneční záře rozsvítila do zelena. Jen naprostý slepec může nazvat tuto krajinu jednotvárnou; já jsem slepotu vždycky považoval za největší trest boží... Za Zbudovem hrozí vztaženou paží postava Kubátova, z kamene vytesaná jako jeho spravedlivý vzdor, a snad jsou tu ještě balvany, zkropené před staletími jeho nevinnou krví. I sama nebesa se tenkráte vzbouřila nad posedlou panskou zvůlí a smyla prudkým deštěm z popravního kamene krev statečného selského vůdce. Na tomto místě ujasnil jsem si mnohé z učení Petra Chelčického a hlavou mi táhla jeho zdůvodnění biblické oběti smrti Ábelovy...
-
Krajina mýtu ::
odstavec
41
Zde bychom nalezli každé léto dr. Františka Šimka, literárního historika, zasvěceného znalce staré češtiny a svědomitého editora středověkých spisovatelů českých: Husa, Štítného, Chelčického, Starých letopisů, Rokycanovy Postily a Tkadlečka, abych vyjmenoval aspoň ty nejdůležitější. Jeho nejdůsažnějším vědeckým objevem je zjištěné autorství Štítného překladu o Barlaamovi a Josafatovi, který nové dokresluje portrét tohoto velkého náboženského myslitele. Zastihl jsem svého přítele v pilné práci k chystanému výboru spisů Tomy ze Štítného uprostřed různých lejster a knih, které si přivezl z Prahy do svého venkovského zátiší.
-
Obděnická pouť ::
odstavec
129
Prastará lípa svou korunou splývala s šerem a z oken vyskakovala světýlka, když jsme se blížili k návrší, odkud vystupovaly ohromné kamenné obludy, "velrybové mocní", mluveno jazykem Petra Chelčického. Malíř Václav Fiala si zde evokoval dějiště pro hrdiny slovanského dávnověku, svou krajinu "bylinnou". Nejmohutnější z nich nazval lid Husovou kazatelnou.