Horažďovice

Horažďovice na Wikipedii

Související

kostel sv. Petra a Pavla v Horažďovicích

zámek Horažďovice

Horažďovice, Pražská brána

Horažďovice, klášter

Horažďovice, jez

Horažďovice, muzeum

Odkazy

Domovská stránka

Obrázky

Reference

Pouť vzpomínavá :: odstavec 50
Ten jednonohý husopas, belhající se s psíkem na sejpech pod Rábím, nepřimotal se do obrazu jenom tak. Patří do krajiny a vyjadřuje kus jednoho sociálního údělu. Přišel o nohu při úrazu ve vápencových lomech, nikoho už nemá a proto si s tou němou tváří náramně dobře rozumí, jednou byla velká voda a pes začal tonout. Náš invalida vkročil za ním do řeky a s nasazením vlastního života zachraňoval psa. Kolikrát viděl Bohumil v polích u Horaždovic jeptišky v řádovém rouše sekat obilí nebo rozhazovat hnůj a jejich přítomnost v obraze není tedy zase žádnou schválností ani pouhou stafáži. I ti dragouni v červených kalhotách, kteří plaví koně v říční zátočině, přijeli na manévry z klatovské posádky a jsou také součástí kraje. Selka, pumpující vodu na své bosé nohy, nepochází z malířovy fantasie; jistě zaběhne do nejbližší chalupy uvařit oběd a samým spěchem nemá doma ani chvilenku času. Kam jinam než do Nezamyslic umístí vzkříšení s průvodem žen v bílých šátcích, protože nikde v okolí není krásnější kostel ani scenerie pro tuto dojímavou podjarní slavnost. Podoba kraje je promítnuta i do postavy archeologa, kterým není nikdo jiný než Bedřich Dubský, známý všem na Strakonicku a Písecku. Kolik malířů už malovalo hrad Rábí, ale nikdo z nich si nevybral pohled od starého židovského hřbitova, kde šeď omšelých náhrobků tak citlivě koresponduje se siluetou melancholických zdí a vysoké thuje tento dojem jen zdůrazňují...
Sláva Sušice :: odstavec 7
S Klatovskými a Domažlickými táhli i Sušičtí na slavná náboženská shromáždění, účastnili se prvních husitských bitev a jejich obec polní statečně bojovala na všech bojištích tehdejších Čech. V táborském svazku měst vytrvali od jeho začátku až do osudné bitvy lipanské. Sršaté, bradaté kazatele táborské vystřídali mírnější kněží kališničtí, a měšťané vytáhli z bran jen proti škůdcům zemského míru; obléhali se sousedy v Horažďovicích Racka Kocovského z Kocova a v Janovicích Petra Sudu z Reneč, kteří škodili loupežemi a násilím v celém dalekém kraji.
Prácheň :: odstavce 38, 51
Než vejdeme do Horaždovic, měli bychom si něco zopakovat z jejich historie - ale to si přečtěte jindy v knihách učených. Jen tolik podotkněme, že u mlýna Járova zemřel morem při obléhání tohoto města první Habsburk na českém trůně, král Rudolf, a že i mrtvola tohoto vladaře, nazvaného pro jeho skoupost král "kaše", hrála tehdy při vzdání Horaždovických velmi důsažnou roli.
...
Nový nájemce se vydařil, ba v mnohém předčil samotného majitele. Jistě už více snaživců se marně pokoušelo sestrojiti perpetuum mobile a nebudeme se proto vysmívat ani nezdarům našeho vynálezce, který byl jinak dobrým bratrem z mokré čtvrti, vítaným s jásotem ve všech známějších hospodách kraje. Bez rozmýšlení zaplatil útratu za všechny ochmelky a smál se do očí i těm nejkurážnějším panímámám, které si o polednách rozkaceně chodily do hospody pro své zmožené hlavy rodin. Téměř v každé sousední vsi plakaly v komůrkách zklamané dívčí oči nad kolébkou s vrnícím novorozenětem, ale náš Don Juan byl kavalír. S úsměvem se přiznával k novým otcovstvím a vyplatil se ze všech povinností přesně stanoveným paušálem. Jeho bílý plášť na modré husarské atile se zlatým šněrováním vlál romanticky s bílého koně, na němž jezdil jako das, že ani vyjevení kluci nestačili za ním vykřiknout! svůj údiv: "Svatý Martin! Svatý Martin!" Ještě dnes vyprávějí staří pamětníci o jeho divoké noční jízdě, kdy se svým běloušem se v tmoucí tmě mnohokrát otočil na rábských hradbách, což bylo počínání jistě nebezpečné. - Jako vítr se přihnal jednou na horaždovický rynk, právě když po ránu rozložili hrnčíři na dlažbě své jarmareční zboží. Na tisíc kousků roztříštila koňská kopyta jejich ucháče a hrnky - nikdy však nevyprodali rychleji všechny zásoby jako tentokrát - a s tak dobrým výdělkem. Zaplatil škodu do haléře, jindy nečekaně přicválal do hoštické hospody U Berků. Snad byla pouť, protože v sále vyhrávala cikánská kapela, která sem přišla od svých vozů u "Gustávky". Už ve dveřích se přitočil k snědé krásce, mávaje bankovkami, a loudil na ní hubičku. Upejpala se z počátku, upejpala - ale šetrní sousedé, zvyklí na mnohou jeho pošetilost, ztrnuli tentokrát nadobro. Jen považte, celou stovku ho ta jedna jediná hubička stála! -
Na Vodňansku :: odstavec 6
Vraťme se ještě k jejím létům protívínským. Tehdy se v městečku usadil Ferdinand Hrdina, muzikant a malíř, který měl v Rusku svoji kapelu, a mladičká adeptka byla v zajetí dvou zájmů, hudby a malby, a dlouho nevěděla, pro který se rozhodne natrvalo, ale nakonec zvítězila přece jen hudba. Jezdívala každé prázdniny k dědečkovi a babičce do Horaždovic, a tam se na jednom koncertu seznámila se slavnou kontraaltistkou Olgou Borovou-Valouškovou, o jejímž velkém umění uznale říkala, že se takový zpěv ještě dlouho neuslyší. Tehdejší Horažďovice slynuly jako město vysoce hudební.
Prácheň :: odstavec 23
A kdyby návštěvník nevím z jakých animosit chtěl pominouti místní museum, umístěné v zámku, af si prohlédne aspoň jednu jedinou znamenitost, jinde nevídanou. Je jí stará kniha městských smluv, která se na zámek zamykala. Tak opatrně střežili Horažďovičtí své statky vezdejší.