Žádnyj neví co sou Domažlice ::
odstavec
10
Také nejslavnější husitská bitva, v níž Prokop Holý porazil křižáky pod
domažlickými hradbami, je provždy spjata s tímto nejzápadnějším slovanským městem.
Na východním okraji města, pod vrchem Škarmanem, kam dřívější
dějepisci umísťovali starodávnou Tuhošť, upoutá poutníkův zrak mohutné
Šedé zdivo kostela U svatých. Tato gotická stavba z nelícného kamene byla
od počátku duchovním střediskem celé chodské farnosti. Tady byl pokřtěn
Jan Sladký, nazývaný Kozina, než bylo jeho rodné Houvězdo připojeno
ke klenčské kolatuře. Úzká severní okna této svatyně připomínají gotiku
třináctého století, jíž patřil i kostel svatého Jakuba, postavený zcela blizoučko a zrušený josefínským patentem v století osmnáctém. Žulová
renesanční kazatelna z roku 1562 byla ze zrušené svatyně přemístěna
na hřbitov k Svatému Janu a při opravě kostela byla přenesena na dnešní
místo. Náhrobní kameny ze šestnáctého století, umístěné v interiéru
kostela, nám připomínají barvitý obraz života našich měst za tehdejší
doby, jak vstoupil do našeho vnitřního světa z historických povídek Zikmunda Wintra.
K těmto zdem a tomuto času by patřilo vzpomínání na jednoho učeného
D omažličana, slovutného biskupa českých bratří Jana Roha, který byl
od svých souvěrců poslán s důležitým poselstvím - k Martinu Lutherovi.
Ten přijal sympaticky duchovního z Čech a dokonce mu napsal předmluvu k jeho Vydání počtu víry, tehdy přeloženému do němčiny léta
Páně 1533. Rohový zásluhy o bratrský kancionál uznávají všichni dějepisci českého duchovního zpěvu. Jan Blahoslav napsal o něm slova plná
uznání: Muz čadský, váfyiý a soudný, vynikaje jako orel nad Augustu a ostatní
bratrské biskupy, nemév času svého, ačkoliv po domažlická zadrhovaJ, v jazyku
českém a dokonalé jeho známosti sobi rovného, takfy cokoliv on sepsal sám neb od
jiných sebrané spisy korigoval, ty všechny mohou čteny býti a z nich, Aido chce býti
dobrý Čech, mufy slova afrases bezpečné uzfti.
kostel sv. Jakuba v Domažlicích
