Újezd svatého Kříže

Újezd svatého Kříže na Wikipedii

Reference

Sluneční poutník :: odstavce 1, 8, 16
V Újezdě svatého Kříže se horní tok Radbuzy valně neliší od potůčku. Klikatí se tu podél silnice, míjí chalupy s valbovými střechami i rybník, který tvoří vlastně střed zdejší návsi. Šli jsme tu za jitřních hodin začátkem léta kolem ztichlé školy a jen z rozsáhlého lomu se ozývala střelba. Tiše stála i barokní fara mohutného zdiva s opěráky, připomínající spíš tvrz než kněžské obydlí. Otevřely se dveře a vyšel z nich duchovní středních let, ubíraje se ke kostelu, kde rafaje slunečních hodin odměřovala svým stínem čas a kohout na kostelní věži promítl svou siluetu do modra nebes. Kněz nesl sám dvě konvičky v rukou, neboť bez vína a vody nelze sloužit mši ani v prázdném kostele, kde byl sám a sám bez jediného věřícího. Tento kněžský Vystrkov bez ministranta i kostelníka může být předstupněm svatosti v podzimních plískanicích a zimním nečase, kdy tlusté zdi jizeb jsou plny vlhkosti a okna věčně pozastřena zamlženou šedí. Mrazivá osamělost starých far se nemění ani příchodem nových vysvecenců a stále se jí stýská po dětských hlasech i lidském teple.
...
Hle, štíhlý malíř se naklonil u potůčku, aby si natrhal kytičku pomněnek a doma si ji zbožně namaloval. Těžko dnes luštíme vybledlé písmo, chtějíce vypátrat smysl slov, poznamenaných k jednotlivým částem květiny. Jen jedno je zcela zřetelné: Heiligenkreuz - ano, Újezd svatého Kříže...
...
A znovu se ti mihne rychlá chůze štíhlého malíře s ostrými rysy v obličeji: výbojná muška pod rtem a tesknota v zraku - toť zase on, Josef Mánes. Přišel pěšky z domažlického nádraží, kam přijel v uhelném voze od Plzně, když už po západní dráze nejezdily osobní vlaky. Ujel tenkrát v šestašedesátém roce z Prahy před Prušáky a z Domažlic zamířil k sídlu svého příznivce Kristiána Kotze z Dobrše, snad přibližně týmž směrem, kudy vede dnes železniční trať k Mariánským Lázním. V tehdejším Ronšperku (nynějších Poběžovicích) vzbudil jeho zjev takový rozruch, že ho opatrní sousedé pod vlivem válečné psychózy pokládali za pruského špióna a přes marné protesty obviněného jej uvěznili v obecní šatlavě. Jen osobnímu zásahu barona Kristiána mohl poděkovat, že se ocitl v známém prostředí svých hostitelů z Újezda svatého Kříže.