Pelhřimov
Pelhřimov na Wikipedii
Související
kostel svatého Víta v Pelhřimově
Rynárecká brána v Pelhřimově
zámek pánů z Říčan v Pelhřimově
Jihlavská brána v Pelhřimově
Pelhřimov, děkanství
Solná brána v Pelhřimově
Obrázky
Reference
-
Od Hradce k Počátkám ::
odstavec
56
Sousední "starožitné" město Počátky je v sousedském poměru k Žirovnici asi jako Lhenice k Netolicům nebo Pelhřimov k Pacovu. Počátky nemají zámek, byť vyhořelý, ale Žirovničtí musí do počátecké nemocnice, když potřebují vyoperovat slepé střevo nebo vyhojit jiný tvrdošíjný neduh. Počátečtí se oproti nim chlubívali svými lázněmi u Svaté Kateřiny. Působil tam jedno léto jako lázeňský lékař otec bratří Čapků. Jeho syn Karel se tam tehdy zamiloval a bratr Josef mu zvěčnil hradeckou krásku drobnou portrétní kresbou. V sedmdesátých letech minulého století hostily Julia Zeyera, který zde napsal novelu Dobrodružství Madrány.
-
Krajina pod Křemešníkem ::
odstavce
1, 3, 5, 7-8, 11
Když zezlátne večerní nebe nad římsovím barokních a renesančních štítů, tak typických pro pelhřimovské náměstí, když se rozsvítí rybí oko hodin na věžičce bývalého zámku a na Rynárecké bráně "odtrkají" dva kozli večerní hodinu, zhoustne stín pod rozkvetlými lípami, dýchne medovou vůní a čtyři lví tlamy na kamenné kašně rozezní tryskající vodou starobylý rynk, ukládající se k spánku. Ve výklenku zámeckého průčelí nasadí barokní Spravedlnost do své pískovcové tváře úsměv napůl smyslný a napůl ironický, protože páni z Říčan, kteří spravovali město, nepřáli příliš ani pelhřimovským poddaným, ani spravedlnosti samé. UŽ nevytrubuje hlásný do čtyř světových stran svoje noční fanfáry, aby připomněl sousedům dávnou hornickou minulost i rozpomínku na zasypané havíře z dob, kdy pelhřimovské okolí slynulo bohatstvím stříbra. Vysoká věž, strmějící nad starobylými štíty, tě najednou za měsíčního světla přesvědčí, že krása tohoto města tkví především v jeho siluetě.
...
Šestnácté století vtisklo obrazu města dnešní siluetu dvěma věžitými branami, Rynáreckou a Jihlavskou, zanechalo po sobě zubaté cimbuří na dochovaných hradbách u Solné brány i zbytky městského opevnění na dnešních Příkopech. Město mělo svou školu již v době Karlově a za klidné vlády Poděbradského i Jagellonských žilo se sousedům stejně poklidně jako v jiných městech Českého království. V letech 1446 až 1451 se konaly v Pelhřimově čtyři zemské sněmy za přítomnosti krále Jiřího, které skončily 3. srpna dohodou mezi utrakvisty a katolíky. Smír byl velmi hlučně oslaven na blízkém rožmberském hradě Kameni. Za stavovského povstání zůstalo věrno císaři, za třicetileté války je podvakráte vyplenila a vypálila švédská soldateska, mnohokrát bylo postiženo požáry i válečnými vpády, jak se dočítáme v jedinečné monografické práci historické, Dějiny Pelhřimova, kterou akademik Josef Dobiáš napsal svému rodišti s důvěrným znaleetvím a houževnatou vytrvalostí, jakou může v člověku vyvolat jen věrná rodácká láska. Je to právem chlouba Pelhřimovských a nevím, jsou-li autorovi dost vděční za toto jedinečné dílo v oboru městských dějin.
...
Když se v roce 1811 zadíval na rodné město první jeho vedutista Vojtěch Benedikt Juhn, aby nakreslil Pelhřimov pro paměť budoucím, zdůraznil s pýchou rodáka především sličnost věží a bran, tak charakteristických pro dobové městské panoráma. Jemně naznačená vlna obzoru a kadeřavost stromoví jsou tu proto, aby zachytily tehdejší přírodní idyličnost, a jen šmouha kouře nad střechou starého pivovaru jako by byla nápovědí pozdějších továren, jejichž dělný ruch je už nesen rytmem našeho času.
...
Rajmund Ondráček, který se přiženil do Pelhřimova z Moravy a žil zde několik let, vytvořil několik grafických listů se zdejší tematikou, z nichž byl reprodukován v Hollaru motiv večerního náměstí s produkcí provazolezců a pohled na město od říčky Bělé.
Aloise Moravce přivedly do Pelhřimova především dva ilustrační úkoly. Jednou doprovodil kresbami Vaňkovu vzpomínkovou knížku Na krásné samotě a podruhé si přijel pro kreslířský materiál, který potřeboval do knihy Stanislava Augusty Strmá cesta.
...
Jeho druh, sochař Josef Kříž, rodák z Kamenného Újezda u Českých Budějovic, neměl snadnou cestu ani v životě, ani v umění. Nejdříve se vyučil řezbářskému řemeslu v dílně Antonína Smetáka v Příbrami a po vyučení pracoval jako řezbářský dělník v pelhřimovském chrámovém družstvu. Odtud vedla jeho cesta za uměním do Laudovy speciálky na pražské akademii. Svou jihočeskou houževnatostí přemohl i značné existenční nesnáze svého studentského živobytí. Po ukončení studií pracoval ještě rok se sochařem Antonínem Kalvodou a vrátil se do Pelhřimova, aby zde již zakotvil umělecky i rodinně, oženiv se se zdejší rodačkou. Pro Pelhřimov vytvořil pomník Julia Fučíka před školami na Fučíkově náměstí, pro obřadní síň plastiku a vnitřní výzdobu. Navštívil jsem tohoto mlčelivého Jihočecha v jeho dílně, kterou podědil po malíři Ondráčkovi, a viděl jeho umělecké snažení, hodné pozornosti.
