Krajina pod Křemešníkem ::
odstavec
1
Když zezlátne večerní nebe nad římsovím barokních a renesančních štítů, tak typických pro pelhřimovské náměstí, když se rozsvítí rybí oko hodin na věžičce bývalého zámku a na Rynárecké bráně "odtrkají" dva kozli večerní hodinu, zhoustne stín pod rozkvetlými lípami, dýchne medovou vůní a čtyři lví tlamy na kamenné kašně rozezní tryskající vodou starobylý rynk, ukládající se k spánku. Ve výklenku zámeckého průčelí nasadí barokní Spravedlnost do své pískovcové tváře úsměv napůl smyslný a napůl ironický, protože páni z Říčan, kteří spravovali město, nepřáli příliš ani pelhřimovským poddaným, ani spravedlnosti samé. UŽ nevytrubuje hlásný do čtyř světových stran svoje noční fanfáry, aby připomněl sousedům dávnou hornickou minulost i rozpomínku na zasypané havíře z dob, kdy pelhřimovské okolí slynulo bohatstvím stříbra. Vysoká věž, strmějící nad starobylými štíty, tě najednou za měsíčního světla přesvědčí, že krása tohoto města tkví především v jeho siluetě.
zámek pánů z Říčan v Pelhřimově
