Obděnická pouť ::
odstavce
3, 5, 31, 33, 35, 40, 42, 45, 57-58, 151
Tato krajina je spjata s jihočeskou historií jménem nejslavnějšího rybnikáře Jakuba Krčína z Jelčan. Zde žil svá poslední léta a zde je i jeho hrob. Na cestě k Nálesí tiše přeprchalo do ovsů, na pahorcích mezi strništi, suchým hrachoviním a podmítkami se matně leskly obrovité kameny a z šedivého obzoru zazněl náhle vysoký hlas křídlovky. Jaký mohutný balvan jako menhir a jaké podivné jméno: Vríkamm. Lidová pověst jej spojila s prohranou Čertovou sázkou a moje vzpomínka s nedělním dopolednem, kdy děvčata spěchala na pouť se zpěvníčky v rukou a zvon Kateřina, svátečné naladěný, zval z románské obděnické věže všechny osadníky k slavné zpívané mši. Táhlá melodie mariánské písně se sladce linula z přeplněného chrámu, když slunce, náhle vysvitnuvší z roztržených mračen, stříbřilo vlasy starců a pozlatilo dětské oči, nedočkavě toužící po dobrotách, lákavě vystavených v krámcích.
...
Obděnice a Krčín...
...
Po dostavění Rožmberka buduje si v krajině sedlčanské lepé renesanční sídlo, zámek Krčínov u Křepenic, skromnou repliku rožmberské Kratochvíle. Sličnost obytných křídel je tu ovšem po krčínovsku vyvážena strohou účelností hospodářského stavení. Přikupuje zámek obděnický, který nákladně opravil, a renovoval zdejší chrám, což je vyznačeno na klenbě jménem i letopočtem. Dále své zboží rozhojňuje o Petrovice, Skoupý, část Horní Lhoty a jiné vsi, takže se stává natolik zámožným, aby mohl i většími částkami zakládat některé špatně hospodařící feudální velmože, jako Petra Voka z Rožmberka a Jana Jiřího ze Švamberka, a být častějším a jistě nepříjemným věřitelem měšťanů budějovických. V celé krajině nalezneme stopy jeho stavebnictví.
...
Snad... Byla to jen touha po mamonu, která zvala do křepenického zámku mistry alchymie, bez nichž si nedovedeme představit život rudolfínské doby, i když zkušeností z Třeboně se nemohly vykázat ani jediným průkaznějším úspěchem? Tento muž, který se jistě vyznal v lidech a musil překonat tolikerou záludnost a závist, nemohl přece podlehnout tak snadno očividnému, vemlouvavému šejdířství, proti němuž byl předobře vyzbrojen celou svou životní praxí, či v něm bylo přece jen kus člověka, omezeného svou dobou, kus fantasty, pokoušejícího přízeň paní Náhody? Byla tehdy mezi jeho vrstevníky nálada vskutku chiliastická, kdy byl očekáván konec světa, kdy v kostelích obou vyznání kazatelé rozjímali o marnosti všeho pozemského a poutníci se znovu vypravovali do Svaté země. Neměl snad i tento chiliasmus určitý vliv na opuštěného starce, který, podruhé ovdověv, usebíral své myšlení k posledním věcem člověka? V Dublovicích pochoval svou dceru Marianu, nad jejíž tělesnou schránkou dává do kostela vytesat týž náhrobek jako svůj v Obděnicích, ale s nápisem českým, jehož výraz však nevybočuje z obvyklosti podobných počinů. Přežil i pana Viléma, předposledního z rodu, v jehož dlouholetých službách okusil hořec i med.
...
Nevíme už, která z nich byla nejbližší jeho srdci. Jistě, zcela jistě by jej nejhlouběji sklíčil osud dcery Johanky, provdané za pana Oldřicha Myšku ze Žlunic, posledního pána na Obděnicích před Bílou horou. Tento novoutrakvistický horlivec, který ve svém městě Kamýku postavil pro své souvěrce novou modlitebnu a příliš se exponoval v odboji proti císaři, musil po prohrané bitvě uprchnout do Saska. Jeho manželka s dcerou se vypravovala za ním do exilu. Nebylo příliš času na rozmýšlení, doba byla nejistá a na cestách plno nebezpečí. Snad se jí zdála nejbezpečnější jízda po Vltavě, ale ta se jí stala osudnou. Útěk byl předčasně vyzrazen a nevíme už, zda to byla osobní nebo náboženská msta, či pouhá chtivost lupu, co přimělo pronásledovatele k ukrutnému činu. U Velké byly obě uprchlice na vodě přepadeny, oloupeny a utopeny. Ani druhé dvě dcery Krčínovy neměly šťastný život. Manželu dcery Elišky, panu Václavu Svatkovskému z Dobrohoště, bylo zabaveno zboží petrovické, a Dublovice, dědictví dcery Ludmily, prodává její choť pan Adam Vojkovský z Milhostic před svým odchodem do emigrace za zlehčenou minci paní Polyxeně z Lobkovic.
...
Tento skrblík a strohý kalkulant, a zase tvůrčí umělec ve svém oboru, muž neobyčejné představivosti, bez níž si nedovedeme vysvětlit smělost a mnohost jeho díla, kterým předstihl svou dobu, měli chvíle jasnozření a citlivosti takřka básnické. Jeho meditace nepostrádají pokory a hluboké lidské moudrosti, přisoudíme-li mu text vlastního epitafu v Obděnicích. Ve všech těchto rysech cuká pod jemnějším hmatem cosi bolavě lidského, co nám van času odnáší ze ztuhlé posmrtné masky. A přece zcela určitě tato tvář kdysi žila umocněným a složitým životem vnitřním, plným rozporů a překvapení.
...
Lidová spravedlnost, jejíž vážky nebývají vždycky citlivé ani úzkostlivě přesné pro subtility lidských činů a kterou také odpuzuje každá složitost příčin, přisoudila mrtvému Krčínovi nesmírné tresty. Musí aspoň v pověsti sám táhnout hlubokou strouhu pod obděnickým hradem za hlasitého práskání čertova biče, musí za mlhavých sychravých nocí jezdívat o půlnoci na vozíku, taženém černými kocoury, v úžlabí mezi rybníky Rožmberkem a Kaňovem za hrozného lkaní a hořekování. V jiné pověsti jej rohatý nemilosrdně bičuje při orání Zlaté stoky v lese Hradecku, a když vzpínající se Krčín vylomí článek řetězu, vyroste z něho dub, nazvaný podnes Dračí. Poetičtější rozpomínka přivede na jeho pohřeb všechny hastrmany, jimž vybudoval tolik domovů.
...
Stojíme u rybníka pod obděnickým kostelem.
...
Snad bylo ještě příliš brzy na tuto hlučnost, proto je šenkýřka podplácela koláči. Je přece pouť a Obděničtí si zakládají na své pohostinnosti. Nápis v rámečku nade dveřmi nabádal příliš rozveselené zpěváky k pospolitosti méně hříšné. "Žijme spolu v upřímnosti, Bůh nás nikdy neopustí."
Zatím obděnický pan regenschori a kronikář v jedné osobě Josef Stibor složil na kůru partesy a připravoval nové na odpolední požehnání. Doma nám přichystal překvapení věru necekané: muziku, malování a pečlivé vedenou obecní kroniku, doprovázenou vlastními kresbami. Malíř samouk pokryl odvážnými barvami rozměrná plátna a zalidnil je samými světci.
...
A na novou shledanou, petrovické věže se všemi milými přáteli pod vámi, na shledanou i vy, starodávné Obděnice s Krčínovým hrobem!
Obděnice
