• 
• 
• 
• 

župa

župa na Wikipedii

Reference

• Březnice :: odstavec 1

  Jako líbezný předzpěv k našemu putování nás osloví zelená a režná krása krajiny březnické. Z východu přináší usmání hladin tochovických rybníků, budovaných už ve třináctém století benediktiny z kláštera ostrovského, jižnější obzor je poznamenán červenou bání Stražiště, v jehož blízkosti stával v knížecích dobách roubený hrad Bozeň, sídlo župy bozeňské, a nad hudčickými žulovými lomy se zvedá zalesněný vrch Hradec, kde ještě dnes nalézáme zbytky valů a božište, které jsou nejstarší památkou na slovanské obyvatele této krajiny.

• Do šumavského Podlesí :: odstavec 7

  Staré sídlo župy volyňské se dělí na vlastní město, Hradčany a Podolí. Po schodech vystoupíme k farnímu chrámu Všech svatých, vedle něhož jsou zbytky staré tvrze přestavěné na špejchar. Prohlédněme si prehistorické sbírky zkamenělin, dar archeologa J. V. Želízka, i soukromé museum bratří Boháčů, jehož překrásný soubor minerálů nashromáždil Volyňským otec těchto tří umělců - "Volyňská trojice" je známa všem milovníkům literatury. Václava Lacinu jsme vám představili. A. M. Píšu jistě znáte z jeho díla básnického a kritického a Jaroslav Hůlka, nadějný prosatér z družiny wolkrovské, zemřel příliš mlád, než mohl rozvinout svůj slibný talent. Bylo by křivdou nevzpomenout i jiného významného rodáka volyňského, Dr Josefa Kaizla, národohospodáře velmi zvučného jména.

• Do nejjižnějších Čech :: odstavec 25

  Víc historie než pulsujícího života cítíme na Nových Hradech, odkud je už jen skok k rakouské hranici, a odnepaměti zde vedla cesta do župy vitorazské. Hrad tu stál již ve dvanáctém století a ještě dnes vzbuzuje údiv hluboký příkop, oddělující vlastní hradní opevnění od města. Za husitských válek bylo dobyto Janem Bzdinkou, před bělohorskou bitvou je vypálil Dampier a za rok nato se zmocnil hradu Buquoy, v jehož rodě se novohradské panství udrželo až do konce druhé světové války. Buquoyské památky, uložené v hradním muzeu, skličují českou duši mnoha přesmutnými vzpomínkami.

• Bechyně :: odstavec 15

  Základy nejstaršího zdiva tkví v mýtu, jehož clonu jen malinko poodhaluje Kosmas stručnou zprávou ve své kronice, pozdější kvádry patří dvanáctému století, kdy tu bylo sídlo župy i rozsáhlého arcijáhenství, a teprve Čertovu zeď můžeme připsat stavbě Zlatého krále, který přirozenou fortifikaci zpevnil ještě hrazením a věžemi. Po jeho smrti uvádí biskup Tobiáš z Bechyně do nového kláštera bratry "minores de observantia" a Jan Lucemburský povyšuje podhradí na město. Bylo později po čtyřměsíčním od-poru dobyto husity, a potom na padesát let zůstal klášter pouhou zříceninou. Není bez významu ani jiná souvislost. U Němějic se sešlo v počátcích husitských bouří jedno z prvních shromáždění "bratří a sester", na čtyřicet tisíc jich tehdy bylo, aby pod velením Mikuláše z Husy, jednou z tehdejších hlav mladého hnutí, vyslechlo od bradatých kazatelů zvěst o novém, lepším uspořádání světa. Jedna kapitola svatého Matouše nejvíce podnítila mysl těchto chiliastů. Stojí tam psáno: Když uzříte ohavnost zpuštění od Daniela proroka předpovédénou, ona stoji na místi svatém (kdo čteš, rozuměj), tehdáž ti, kteři by byli v Judstvu, nechť utekou na hory. Protoť i vy buďtež hotovi, neboť v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde... Nepřipomíná vám to některé listy Žižkovy? - I vyšly zástupy robotné a tovaryšské na výšinu, která byla od nich přezvána Tábor. Odtud se rozlil proud husitské revoluce po celé zemí.