Krajina mýtu ::
odstavec
32
Dřevěná pastušino jedovarská s podivnou věžičkou na doškové střeše, hlas tvého zvonku se mi proměnil v kradmý vzlyk tvých nejchudších obyvatel, jehož vzpomínku nemohly podplatit svou nádherou ani křídla barvoměnky duhové, jejichž měnavý lesk mne náhle zmátl mezi vrbovím na lukách za Nežeticemi, nikdy nezapomenu starých lip u Valentova statku v Rankově, nad roubenou stodolou, jejíž dřevnost a půdorys celého stavení mne uváděl až do dob mládí Žižkova. A což vy, čižkrajice, známé z jedné doudlebské písničky? Kobyla Lucka nechtěla mne pustit vaší branou, abych si mohl prohlédnout všechny památky na zvodity most a obejít zbytky starého hrazení nad náspy v selských zahradách.
Nežetice
