• 
• 
• 
• 

Vydýmač

Reference

• Třeboň :: odstavec 15

  I jména míst tu rozeznívaji klávesnici citu ozvěnami dávného času. Vyslovte si aspoň některé z nich! - Zablátí a Mazelov, Smrhov a Přeseka, Frahelž a Flughaus - Dunajovice, Lomnice, Slověnice... Zastavte se u rybníků a ptejte se na jejich jména! Uslyšíte je jako zaklinadla, píseň nebo vábení: Koclířov, Tisý, Vydýmač, nebo Zabov, Námětek a Kaňov - Naděje, Hospodář, Krčín - Ptačí blato i Potěšil.

• Od Hradce k Počátkám :: odstavec 1

  Lovecký zámek Jemčina, který v letech 1757 až 1776 stavěli Černínové z Chudenic, okouzlí poutníka především lesnatou krásou svého okolí, v němž se střídají parkové partie s přírodní neporušeností, jinde už zřídka vídanou. V jemčinském okolí žil svobodně poslední bobr v Čechách a donedávna tu ještě pálil poslední český uhlíř Karel Kašpárek z lipových špalíčků dřevěné uhlí pro budějovickou tužkárnu. Dýmající milíř zdá se být anachronismem, ale sloužil docela moderní výrobě. Ve dvacátých letech minulého století zavítal sem z třeboňského archívu František Palacký, aby si vyžádal od hraběcí vrchnosti dovolení pracovat i v bohatém archívu jindřichohradeckém. Několikrát potom navštívil Hradec a těšil se přízni nejen Černínské, projevované péčí o jeho bytové pohodlí, ale přímo nadšenou úctou všeho občanstva, které mu na počest uspořádalo při loučení lampiónový průvod a nabídlo mu Čestné občanství svého města. Zápisky lesního rady Jiřího Wachtla daly Aloisu Jiráskovi podnět k překrásné novele Zahořanský hon, jejíž děj je soustředěn k jemčinskému prostředí a jeho loveckým štvanicím; spisovatel však Jemčinu nenavštívil a nikdy neviděl. K rybníku Vydymači v jemčinské oboře vztahuje se přímo jeden z kouzelných fejetonů F. X. Šaldy nazvaný Černý rybník v lesích, uveřejněný v Národních listech roku 1911 a později autorem zařazený do knihy časové i nadčasové.