rosička

Reference

Krajina mýtu :: odstavec 7
Ať zní struna bystřiny v lesích za Dobrkovem vysokou tóninou svého rozjásáni do májové noci, ať léto pozdraví pryskyřičnou vůní diviznu krasopaní, ty si utrhni před jeho prahem devětsil, rosičku, pelyněk, vratič i jmelí posvátné, abys z nich uvil věneček na slavnost postřižin, třeba ti Lada jen dceru přisoudila; pokloň se a poděkuj jí za ni - ale v sychravých mlhách předposledního měsíce ročního přijdeš sem hledat už jen cestu k žalníkům mohylným pro své vzpomínání. Z pádu listí budeš číst jen pomíjivost věcí časných a lidských, loučení z odletu vlaštovčího a uvěříš, že i tvá duše splyne jednou s vesmírem věcí neviditelných...