-
Krajina mýtu ::
odstavec
6
Ani louky nedýchnou v tom tichu soustředivém, v tom náhlém osamocení duše, jen mysl čeká napjaté sdělení bohů, o jejichž tajemné přítomnosti zde pochybovati nemůžeš. Bílý sloup dýmu stoupá kolmo do nebes a z listoví nad hlavou se ozve hlasné zašumění krahujčích křídel. Vy uctívaní ptáci starých Slovanů, svým znamením mě navždy přesvědčujete, že jsem v nesnil, že bohové přijali oběť zápalnou, že jejich existence v této krajin trvá a že budou milosrdně bdít i nadále nad naším konáním.
-
Poutní místo ::
odstavec
47
I plavuně, jimž se tak opatrně dovedou vyhnout kopýtka srnek, svazují tvé nohy nějakým neznámým kouzlem, abys nemohl ztéci hradištní stráně, tolik lákající svými tajemstvími... Teplý déšť promění kořeny smrků v syčící klubka užovek, líheň hrůz, a nad spečenými valy strahovskými svírá nějakou dávnou kořist soustředěný kruh vyčkávavého letu krahujčího. Pod ním hluboko dole u ohybu řeky zříš zasypanou štolu. Tady nějaký pravěký lid doloval tuhu...
-
Na Soběslavská blata ::
odstavec
32
A ještě jednou se vracíš k skruži gotického okna, abys v něm zahlédl krahujčí let pod bílými oblaky a vyslechl z chvějivého listí ptačí zpěv. Díváš se přes barevnou šachovnici polí, luk a hladin až k rozmáznuté čáře obzoru, kde blatská rovina splývá s nebeskou modří. Tam se vrátíme a budeme pokračovat v dalším putování.