-
Do nejjižnějších Čech ::
odstavec
21
Víc než historie zaujala mě zdejší překrásná příroda, která zlákala před první světovou válkou výtvarníky z pražského Mánesa, kteří si zde na břehu pod stromy postavili plátěný stan, troje prázdniny hostící tuto veselou chasu. Sochař Karel Dvořák měl vůdčí postavení v tomto rozverném společenství, k němuž patřil melancholický Bořivoj Žufan, pomáhající aspoň při škrábání brambor, zatímco v kuchaření se střídal malíř Alois Fišárek se sochařem Vincencem Makovským, a sochař Václav Vokálek měl zase na starosti proviant, pro který jezdíval každou sobotu až do Kaplice. Vezdejším chlebem pravidelné zásoboval naše umělce místní mlynář, německý komunista, tenkráte jistě vzácná výjimka mezi svými německými krajany.
-
Krajinou básníkovou ::
odstavec
39
I hoch podědil velikou vlohu muzikantskou a vidíme ho, dvanáctiletého, s housličkami pod bradou, útlá jemná ruka spočívá na smyčci a zrak je zadíván do rozložených partesů. Lukavečtí přátelé se sešli k odpolednímu kvartetu. Otcova vousatá tvář se přísně dívá pod zaskleným pohledem v brýlích, prsty jsou připraveny na hmatníku houslí, za ním jeho švagr Karel Dvořák píská flétnu, nadlesní Bárta je violista a k base se postavil učitel Tomášek ze Slavětína. Nehráli jste také Smetanovo kvarteto Z mého života?