Krajina mýtu ::
odstavce
46, 47, 48
Z Ostrolovského Újezda jsme se vypravili údolím Stropnickým k mohylným polím v lese Štěpánce, kde v mechatých stínech pod smrkovými větvemi sáhla na nás melancholie svou chladnou rukou. U řeky stála chata na chatě, dětský hlahol a ženské povídám bylo slyšet na každém kroku, slup v náhonu u Zelízkova mlýna vystřídala strmá stráň, plná písečných zmijí, a dál vedla lesní cesta do kopce až ke Komařicům. Ve větvích modřínu na kraji lesa si myslivci zřídili posed na čekání, na louce obracela seno těhotná žena a dálku uzavírala táhlá, modravá vlna Kleti.
...
Před renesančním komařickým zámečkem stojí překrásná barokní Madona a z nádvoří můžeme zhlédnout arkády, tak vzácné v našich končinách. Zahrada s domečkem, v místě nazývaném "saletl", hostívala vyšebrodské cisterciáky, kteří byli majiteli Komařic. Historik umění dr. Jakub Pavel pochází z jednoho statku a v hospodě U Kubátů bývá hostem jiný uměnovědec, dr. Jindřich Šámal, jehož paní je komařická rodačka.
...
Na pokraji lesa za Komařicemi jsem spatřil zvláštní druh javorů, srna vyběhla z ovsa, a na západní obzor vystoupila silueta střížovského kostela s pozadím Kleti, na jihu se zvedla Todeňská hora se Strádovem a Sedlem, východněji bylo vidět horu Kohout, Novohradské hory a borovanský kostel.
Komařice
