Ostrolovský Újezd
Ostrolovský Újezd na Wikipedii
Související
zámeček v Ostrolovském Újezdě
Obrázky
Reference
-
Krajina mýtu ::
odstavce
38-40, 46
U řeky Malše se potápí pod hladinu podivný pták skorec a mořská vlaštovka míří někam nad šípatky trocnovských rybníčků. Kvetly už v lukách parnasie, tu a tam se zamodraly hořce, vítr roznášel semínka odkvetlých arnik, i tučnice na mokřadle se už rozloučila s létem, když jsem pod dramatickými mračny obcházel krajinu kolem Ostrolovského Újezda za větrného dne, kdy hučelo v dubech a temně modrá zdvižená vlna Novohradských hor zdála se být na dosah ruky. Těžké, namoklé oranice se temně táhly k obzoru, mezi lesy žloudy už louky plné ostřice a starčků, a chalupy se odrážely ostrou svítivou bělí od lesních černav. Na březích Stropnice šedly rozstřílené bunkry, olšiny byly temnější než jindy, z vody válo chladem.
Zámeček v Ostrolovském Újezdě není významnou architektonickou památkou, která by sličností upoutala oči návštěvníka, ale tlusté zdi jizeb a cihlová dlážka bývalého čeledníku vyvolávají ovzduší zemanského sídla starých časů, kdy se tolik nehledělo na krásu ani na pohodlí, kdy život vyplňovala starost o hospodářství, vystřídávaná občasnou radostí z honby.
Celý život zde prožil mezi dětmi pan řídící Jan Šimek, rodák soběnovský, který téměř půl století cepoval újezdskou mládež v mluvnici a násobilce. Několik jeho synů si postavilo v tomto svém rodišti rodinné domky, takže by tato osada mohla být právem přejmenována na Šimkov.
...
Z Ostrolovského Újezda jsme se vypravili údolím Stropnickým k mohylným polím v lese Štěpánce, kde v mechatých stínech pod smrkovými větvemi sáhla na nás melancholie svou chladnou rukou. U řeky stála chata na chatě, dětský hlahol a ženské povídám bylo slyšet na každém kroku, slup v náhonu u Zelízkova mlýna vystřídala strmá stráň, plná písečných zmijí, a dál vedla lesní cesta do kopce až ke Komařicům. Ve větvích modřínu na kraji lesa si myslivci zřídili posed na čekání, na louce obracela seno těhotná žena a dálku uzavírala táhlá, modravá vlna Kleti.