Krajina mýtu ::
odstavce
15, 21, 26, 28, 48
Prudký let rorýsúv skulil slunečný kotouč za Todeňskou horu, která se mění před našima očima v černý hřbet mnohohlavé saně, z mlhy nad potokem jako zrak védmin hledí voda a za nahou lunou krade se po mezi Klekánice, má dávná známá z dětských let.
...
Todeňská hora.
...
"Za letního slunovratu, ke třetí hodině před východem slunce, vykrade se pár postav z chalup kolem kapličky, postavené na balvany s krásně zřetelným obrysem chodidla, prý dáblova, do širých lánů pod Todeňskou horou k modlitbě na mezích polí. Šeptají sice už dávno křesťanský otčenáš, ale modlí se jím se zraky k slunci stejné jako pra- a pradédek. Za jitřní rosy stírají bílou plachetkou obilí, aby se v něm nedržely můry a škůdci. Do maštale věší březová košťata, aby dobytek prospíval, nad vchodem do světnice, právě tak jako do chléva, najdete zhusta můří nohy, aby děti a zvířata nikdo neuhranul. A svatý obrázek, pověšený třeba hned vedle, se proto zřejmě nehněvá. Dostane rovněž knůtek a olej do věčné lampičky.
...
S malířem Moravcem a dr. Bartuškou jsme na své potulce překvapením strnuli u jedné chalupy na kraji lesa pod Todeňskou horou...
...
Na pokraji lesa za Komařicemi jsem spatřil zvláštní druh javorů, srna vyběhla z ovsa, a na západní obzor vystoupila silueta střížovského kostela s pozadím Kleti, na jihu se zvedla Todeňská hora se Strádovem a Sedlem, východněji bylo vidět horu Kohout, Novohradské hory a borovanský kostel.
Todeňská hora
