K metropoli kraje ::
odstavec
159
Nějaká babička zalévá hroby a ty se díváš k řece na zvláštní kůl, stojící dole na bělidle. Dozvíš se od jiné doudlebské panímámy, že je to "děvka" na ždímání prádla, a tvá zvídavost je odměněna i jinak. "Ať se v městě strojejí, kerak chcou," říká - a už mi ukazuje starý doudlebský kroj. Sluší jí, jen co je pravda. Dole u dřevěné lávky zpívá husopaska, a než pohladíš očima rozchodníky, vejdeš pod košatými štěpy do mlýna, kde je na letním bytě malíř Ota Matoušek. Všechny kapličky, všechny staré lípy (a není jich tu málo) obešel se svým malířským nádobím, aby do své hutné malby sevřel těžké obzory starého Doudlebska. Vezměme si opatrně do očí siluetu kostela ve Svatém Janě i obrys Střížova a Slepičích hor, než se vydáme do strání ke Kamennému Újezdu.
Ota Matoušek
