-
K metropoli kraje ::
odstavec
153
Půjdu sám proti proudu Malše, abych v tůních za Červeným Dvorem mohl znovu spatřit botanickou zvláštnost, řezán aloeovitý, s jehož bílým květem mezi tuhými listy jsem se setkával jen u Závišova kamene pod Hlubokou.
-
Třeboň ::
odstavec
63
Z Červeného Dvora za Krumlovem byli vysazeni do bobrovny, která byla pro ně zřízena u bašty rybníka Rožmberku, a svěřeni péči baštýře Herdy. Nevedlo se jim valně a poslední z nich tu zašel snad žalem nad svou samotou roku 1882. Přirozené bobří stavby stály ještě před sto lety na Nové řece u Ostrůvku a u Ohnuté, kde se zachovaly nejdéle.
-
K srdci jižních Čech ::
odstavec
15
Ani potuchy nebylo tenkrát o nějakých chatách u Kozského potoka, ale jinak krajina zůstala táž se svou přemítavou tichostí, kde v stínu kvete lecha a louky jsou plny blatouchů. V měšické škole zůstával žáček z Červeného Dvora přes poledne s ostatními přespolňáčky a vracíval se s nimi za všech ročních dob stejnou polní cestou. Třetí třídu už navštěvoval v Táboře, kam se rodiče přestěhovali do bytu na Klášterním náměstí, v němž dodnes bydlí jedna ze sester. (V témže domě bydlila jeden čas i Olga Fastrová a napsala zde románek "Fáta morgána".) Povahové bouřliváctví nezískalo studentovi přízeň profesorů, který střídal učiliště, až nakonec zakotvil v táborské reálce. Učilo tam tehdy několik výtečných pedagogů. Nejvíc vzpomíná na svého profesora dějepisu Karla Anderleho, jehož poutavé vyprávěni získalo studenty pro trvalý zájem o historii. Současně s ním tam vyučoval francouzštině profesor Adolf Kroupa, otec známého brněnského překladatele a estetika. Trojice spolužáků, kterou tvořili Václav Kaplický, Jaroslav Kabeš (pozdější básník a ministr financí) a Oldřich Smrčka, plzeňský architekt, se upjala k osobnosti, která na ni působila mnohem pronikavěji než sama škola. Známý sociolog Emanuel Chalupný působil tehdy na studenty nejen silou své osobnosti, ale i mnoha kulturními podněty. Půjčoval jim současnou literaturu, debatoval s nimi o všech otázkách kulturního života. Jeho prostřednictvím se dostali do Chýnova k sochaři Františku Bílkovi a do Počátek za Otokarem Březinou, to všechno rozšiřovalo zájmový obzor mladých lidí a prohlubovalo jejich vědomosti.