• 
• 
• 
• 

Týn nad Vltavou

Týn nad Vltavou na Wikipedii

Obrázky

Reference

• K metropoli kraje :: odstavec 151

  Od Dřítně jsme vyšli vymletou polní cestou do celkem plochého kraje, v němž právě zrály ječmeny a všude na lukách už kvetl starček barborkolistý, první posel podzimku. Běláskové vzlétali z bláta k temně modrému nebi, do něhož se světle promítala kostelní věž Bílé Hůrky, tyčící se na kopci jako tvrz. Došli jsme ke škole a na hřbitov, kde hrobník právě vykopával nový hrob. Přes zídku jsme se dívali k lesům na týnskou stranu a na Chvalešovice se schwarzenberským dvorem. Na otázku, kde je hrob pana řídícího Dvořáka, odpověděl udiveně a stručně: "Proč ho hledáte? Už dávno byl vykopán..."

• Bechyně :: odstavec 3

  Když jsem putoval k Bechyni z Týna po břehu Lužnice, byl jsem v zajetí něžné melodie řeky, tichounce plynoucí v nepostižítelných rytmech mezi loukami a lesy, kde pod olšemi seděli mlčeliví rybáři, břehulky, ty tanečnice hladin, namáčely svá křídla do stříbra vod i modři nebeské a pod vysokými smrky sjížděly do vln užovky. Tato zrcadlivá krása vzrušovala svou barevnou hrou i proměnami nálad krajináře Otakara Lebedu, který se jí nemohl dosytit, jako by tušil, že už jenom málo času mu zbývá, aby ji zachytil v jemném ladění svých pláten. Ze skalnatých strání se dívával dolů na uplývající řeku a čekal, až ze zákrutu připlynou vory, nad nimiž stoupaly rozplývavé, modré chocholy dýmů, ztrácejíce se v dálkách. Uplynula léta, uplynuly vory, a my jsme stále dlužní tomuto Mařákovu žákovi větší díl vděčnosti, než jsme mu dali, a jež mu právem náleží. S těmito myšlenkami jsem došel až k bechyňským mlýnům, nad nimiž strmí město se starým zámkem, svítícím žlutými zdmi ze sytého blankytu nebes. Chcete-li spatřit nejúchvatnější krásu Bechyně, vyberte si pro svoji návštěvu slunečný den.