Opatovice

Opatovice na Wikipedii

Související

kaple sv. Anny v Opatovicích

Opatovice, kovárna

Opatovice, u Maršů

Opatovice, náves

Obrázky

Reference

K metropoli kraje :: odstavce 46, 48-49, 52
Překrásný kout svítá je kolem Opatovic: k severu zámek Hluboká, vlevo od něho k Bavorovicům dubová stromořadí, vpravo táhne se od Zámosti k Hrdijcům hosínská stráň, nahoře Hosín, barokní kostelík s plechovou lesklou střechou, stráň porostlá lesem borovým a březovým, uprostřed s velkým sadem třešňovým, takže se za květu skvěla bělostí. K jihovýchodu pahorky, táhnoucí se od Rudolfova k Doubravicím, k jihu budějovické věže, dál vpravo stráni u Včelné. Dále vzadu modré hory u Věžovaté Pláni, potom v údolí Zlaté Koruny začíná se zvedat pozvolna hora Kleť, před ni jako kulisa hora Kluk. A z hosinskě stráni vidět celé pásmo šumavských hor od Kleti přes Chlum, Libín, Boubín. Vpravo od Boubina patero kulis horských, lim dále tím vyšších a modřejších, a vzadu vidět vrcholky vzdálených hor nikde u Hor Kašperských. K severozápadu nejkrásnější pohled přes zrcadla Munického rybníka, Bezdrve, Vojtíšky, k Hlodalkám nad Netolicemi. Ještí rozsáhlejší pohled jest od vrcholku hosinského návrši a celkový pohled je zvlášť pěkný z Hůrky nad Municemi. V blízkosti Opatovic rozsáhlé louky kolem řeky, nad lukami krouží úpěnlivě plačící čejky. Za letního žáru tetelí se a vlní se vzduch nad zemí.
...
Tak citlivé a přesné viděni domova může vyjádřit jen opravdová láska opatovického rodáka, jak je čteme v rukopisné knize vzpomínek významného českého fyziologa dr. Františka Mareše, profesora Karlovy university. Pod dojmem této láskyplné četby budu už provždy hledat za Marešovým statkem Čertíkův potok provoněný puškvorcem, jehož srdíčka vybírali opatovičtí kluci jako salát, v zátočině "na harvánkách" si vyvolám nedělní plavení koní a jiné plavení na Dolině, kousek dál na Pokutní louce u Závišova kamene mne roztetelí strašidelná bezhlavá kobyla s krvavými zuby. Celá galerie venkovských typů, výrazně nakreslených vzpomínkou, žije v mém povědomí. Ať je to stoletá babička slouhojc nebo její syn Kalkant, který měl slouhovskou troubu složenou z úzkých březových latěk, obtáčených spirálou vrbového proutí. Aby se nerozeschla, míval ji nalitu vodou, a před každým troubením pokropil jí děti. Jak se žilo před sto lety v Opatovicích a v Dasném, je vyprávěno v Marešových pamětech psychologicky přesvědčivě a slovem plastickým.
Kolikrát už jsem kreslil opatovickou náves, bělostný štít vedle štítu jako ideální jeviště pro Prodanou nevěstu, z nichž nejbohatší je právě u Maršů, který se štítem kovárny a statkem u Krčmů uzavírá náves na západní straně. Směrem k Hrdějovicům stojí v polích kaplička svaté Anny, která mi připomene jednu lidovou legendu, vyprávěnou Marešovým dědem Janem Paulem z Dasného. Má půvab románských fresek v hosínské apsidě i poezii obrázků na skle, jejíž citová složka tolik vábí dnešní obdivovatele naivního umění.
...
Zpěv sedmihláska pamatují v Opatovicích jen nejstarší pamětníci, stejně jako křepelčino pozpěvování, v potocích vymřeli raci a mezi lidmi se rozmohla rakovina, ani Vltava není už tak rybnatá v tůních otrávených fenolem, jen rackové se sletují do brázdy za oráčem jako před lety, jako vždycky. Ani topolům na březích řeky nějak nesvědčí zdejší mrazy, je to přece jen strom nesnášející naši severskou zimu.