les Koráz

Reference

Vzpomínání na Julia Zeyera :: odstavec 5
Vodňany - patříte této krajině, sice ne rodem, ale inspirací. Cítíme tu problematiku české duše - země i křídla. Obojí bylo vaše. Hořká vůně těžké ornice, spanilý zrak vod a spěchající oblaka na vysokánském nebi. A vždycky dvojí zrcadlení: oblaků a vod, výšek a hlubin nitra a světa - to vše, co vytváří v jemnějších duších zkušenost náboženskou. V té nesmírnosti ticha ztrácí se člověčí samolibost a hlas dálek se tu odedávna pře s hlasy deroucími se z nitra. Zrak hledající v nebesku pravou vlast duše - i zrak upřený k věčným pravdám dělné země má tato krajina. Jistě vašemu citlivému sluchu byl i po staletích slyšitelný hlas zástupů božích, ale pro nás zůstalo vryto v tváři tohoto kraje i cosi z husitské strohosti - třeba o veřejném stavování hříchů. Ostatně nejsou vaše Troje paměti Víta Choráze zároveň nejhlubším pokáním ztrýzněného srdce - pokáním, které jste si sám uložil jako břímě nejtěžší? Jistě nestačilo jen pouhé jméno lesa Koráze, aby svým zvukem mohlo rozeznít ve vás struny nejhlubší, nejjemnější a nejcitlivější. Této básni dostalo se i krásné výtvarné fólie kresbou Jana Zrzavého, malíře svým vnitřním světem vám tolik blízkého, kterého vaše Vodňany zlákaly k návštěvám častějším a stále prodlévavějším. Něžné pastely z jeho rané tvorby vyvolávaly vaši Zahradu Mariánskou i vaši Sestru Paskalinu...