• 
• 
• 
• 

leknín

leknín na Wikipedii

Reference

• Rybníky :: odstavec 5

  Ty v jedlovém lese, výstižně nazvaný někým dávným po jméně tohoto stromu, tmáň tvé hladiny, podivně chladná, naplňovala mě vždy nevýslovnou tesknotou květu leknínového - a posléze ty, Hrádku, kamaráde pasáčkův, jak jsi se zmenšil od doby dětských her; dnes ti přicházím povědět, že v těch časech viděl jsem daleko za zrak - a proto zázračně.

• Vzpomínání na Julia Zeyera :: odstavec 4

  Nevím, zda vaším erbovním kvítím je cizokrajná mimóza či netýkavka, jichž tolik roste u nás na březích Otavy - ale já sám za sebe bych postavil do vázy na váš stůl kosatec a leknín. Jistě jste je trhal na vodňanských lukách a v rybníčku pod Chelčicemi. Vždyť jste tu přečasto chodíval a tohoto kvítí je tady tolik, že1 jste je nemohl přehlédnout. Kosatec - ano, ten vám připomínal milovaného provensálského básníka - ale i jinak je to svým zbarvením a tvarem květina exotická, aspoň u nás. A lekníny? Nejsou to dívky z irského moře, zakleté macešinou nenávistí v labutě? Četl jsem tento příběh ve vaší Maeldunově výpravě a vzpomněl jsem si naň právě tam u Chelčic.

• K metropoli kraje :: odstavec 31

  Chtěl bych jít zase v některém letním večeru pod duby na hrázi velkého Munického rybníka, kdy je tu všude dvojí zrcadlení: nebes i stromů, oblak, rákosí i ptačího letu - kdy kvetou lekníny, voní voda a táhle vyzpěvují žáby z luk uprostřed senosečí, kdy veliká luna vystupuje nad černé utichlé lesy. Chtěl bych slyšet bukače, jít bos po luční pěšině v rosách a vyhlížet chřástala, kdy na ztemnělé hladině zhasínají lekníny a černá lyska rozhoupává trsy orobince. Vy večery, rozvoněné vodou, vy stmívání, plná výdechu puškvorcového kořene, tak podobná večerům mé krajiny rodné, jak vás mám rád!

• Přetiché město :: odstavec 1

  Bílá procesí bříz, kterým modrý vítr předzpíval táhlou píseň dozrávajících ovsů, doprovodila mne až do tvých bran, Jindřichův Hradče, město přetiché a tajemné, se zrcadlivou krásou vod a renesančními zámeckými štíty. - Kamenná básni arkád lepého vlašského díla, i ty jsi prosvětlena unikavým stínem Bílé paní, laskavé a plačící, jejíž slzy kanou do rozpuštěných vlasů nocí. Vzpomněl jsem na vás ve vaší kapli, paní Perchto z Rožmberka, ale leknín s hladiny Vajgaru tají v své teskné bledosti všechnu křehkou krásu vaší tváře, utrpením zduchovnělé, a pípání rackovo není tu pro mne ničím jiným než připomínkou nářků vašich opuštěných žalů.

• Rybníky :: odstavec 5

  Ty, v jedlovém lese, výstižně nazvaný někým dávným po jméně tohoto stromu, tmáň tvé hladiny, podivně chladná, naplňovala mne vždy nevýslovnou tesknotou květu leknínového - a posléze ty, Hrádku, kamaráde pasáčkův, jak jsi se zmenšil od doby dětských her; dnes ti přicházím povědět, že v těch časech viděl jsem daleko za zrak - a proto zázračně.