• 
• 
• 
• 

Strunkovice nad Blanicí

Strunkovice nad Blanicí na Wikipedii

Související

kostel svatého Dominika ve Strunkovicích nad Blanicí

Obrázky

Reference

• Na Vodňansku :: odstavce 47-51

  Strunkovičtí vystavěli kostel, vystavěli věž, ale když došlo na hodiny, vzpomněli si, že by měli spořit. Udělali tedy ciferník jen ve stranu, kde bydlil pan farář a pan půlmistr. Za to vyznamenáni chtěl se půlmistr spoluobčanům a chrámu Páně odměnit. Myslil, že závaží kamenná mají na kostelních hodinách po celém světě a že Strunkovice musejí mít něco zvláštního. Věnoval tedy hodinám závaží tvarohová, na něž musily dvě hubené jeho kravky dojiti přes půl roku. Zato však bylo každé závaží jako mlýnské kolo. Hodiny šly nějaký čas, ale potom se pozdily a pozdily, až nemohly z místa. Vypravena na věž komise, aby vypátrala, proč se hodiny zastavily. Komise seznala, že vrabci závaží sezobali, takže z nich nezbylo ani na syreček. Pan půlmistr cítil, že je na něm, aby věc napravil, a to co nejdříve, nebol už počali Strunkováci mřít hlady, protože hodiny po několik dní neukazovaly na zlatou chvíli oběda. Pan půlmistr usoudil tak: postavil pod věž obecního serbusa, dal mu do ruky dlouhou tyč a tyčí serbus rafičky postrkoval.
  Josef Holeček vypráví o dalších nesnázích spojených s těmito hodinami: nakonec si Strunkovičtí pořídili hodiny sluneční, na něž jim malíř svatých obrázků namaloval svatého Isidora, jak pase stádo oveček, ale světci musil dát podobu farářovu a beran měl hlavu samého pana půlmistra. Sluníčko zas počalo dělat nedobrotu, ale i tehdy si pan půlmistr věděl rady. Chytil je do sudu s kolomazí a hodiny dal zaklopiti dřevěným truhlíkem, aby jim už sluníčko neuteklo.
  Ještě si připomeňme, jak Strunkovičtí hasili oheň v Žíchovci ruskou hymnou. To je jistě věc neslýchaná a Holeček nás s ní seznamuje svým zvláštním humorem:
  Protože bylo v Strunkovicích mnoho horkokrevných hlav, koupili si obecní stříkačku, kterou zavřeli do obecní kolny. Toho času zavítal do Strunkovic prvý kolovrátkář s prvým kolovrátkem, jejž obecní serbus viděl, nebol úřadní povolání nedovolovalo serbusovi, aby šel do světa na zkušenou jako páni měšťané a jiné "městské děti". Naplněn obdivem a úctou vykázal serbus kolovrátku nocleh v obecní kolně, aby se tam svobodně bavil se stříkačkou. Kolovrátek ještě ani stříkačku neodstrojil, když strhnul se pokřik, že v blízkém Žíchovci hoří. Serbus jako na koni do kolny pro stříkačku, ale namístě ní vzal kolovrátek. Zavezl jej před oheň, postavil na nejvýhodnější místo a vzal za kliku. Zatočil - a ze stříkačky valily se velebné zvuky ruské hymny. Naštěstí byla tehdáž ruská hymna v Rakousku zapovězena. Oheň se ulekl a schoval, aby se nemusil zodpovídati před soudem. Tak hasili ruskou hymnou.
  Jak stavěli v Strunkovicích akciový kriminál, je už zase kapitola jiná. Neměli tu prý nikdy rádi Němce, nectili svaté, jen svatého Dominika, svého patrona. Ten prý za ně oroduje na nebesích, zvláště aby jim byly prominuty hříchy proti šestému a devátému přikázání, "kterýchžto hříchů dopouštějí prý se ve Strunkovicích i němé kameny".