• 
• 
• 
• 

kartuše

Reference

• Krajina alšovská :: odstavec 22

  Jeho interiér překvapí krásnou štukaturou kruchty a stropu, pod nímž stojí v kostelní lavici červená poutní korouhev s bílým maltánským křížem, který je umístěn i na lustru. Na jednom z oltářů upoutá zvlášť pěkný obraz neznámého světce. I kostnice má hezkou kartuši, zase s maltánským křížem, a na štítě kostnice ukazují čas sluneční hodiny. Doškové střechy, odrážející se v hládi návesního rybníčku, také pamatují Alšovo mládí i jeho tatínka, když tu pořizoval sedlákům jejich písemnosti. V hospodě dlouho visívala Alšova chlapecká kresba, zobrazující mirotickou obecní radu, tak trefně podobnou, že byla příčinou domácích mrzutostí (Alšova paměť byla opravdu přesná už odmalička). Tato ves přilákala i jiné malíře. Alšův kmotřenec Lev Šimák se v Miroticích usadil na jedno léto a z jeho akvarelů, malovaných v mirotickém okolí, byla uspořádána celá pěkná výstava. Zdejší krajina není neznáma ani Vlastimilu Radovi, který zakotvil v Ostrovcích, a odtud se vypravoval na toulky až do Smetanovy Lhoty, k Cerhonicům a velkému rybníku Radobyteckému, kde všude pilně maloval se svým vypěstěným smyslem pro jihočeskou atmosféru. I Jiří Rejžek si oblíbil zdejší končinu a vytvořil zde celý soubor olejových obrazů; cyklem leptů, nazvaným Alšův kraj, poklonil se Alšově památce grafik Karel Štěch.

• Poutní místo :: odstavec 26

  Pojďme s nimi do ambitů na "velké modlení", které právě začalo. Na klenbových polích ošidil pan paumajstr zamýšlenou štukaturu, nahradiv ji s barokním trikem pestrotou malby ornamentální, a do kartuší na stropě namaloval lidový umělec symboly mariánské, po stranách ve výsečích anděly a nad ně bílé pásky s jednotlivými invokacemi litanií. Těch podivných nástrojů strunných i těch pro hudbu dechovou! Bože, kdyby tak zahrály najednou, jaká by to byla muzika andělská... Ani pan kapelník Karvánek s celou svou kapelou by na ni nestačil. Každý andělíček drží totiž v ruce jinou trumpetu.

• Sluneční poutník :: odstavec 14

  Kaštany rozkvétají u výstavné budovy, kde v kartuši je latinský nápis připomínající Coudenhovy, a v zelenavém stínu mlčí svatý Jan Nepomucký. Dvě léta - 1680 - 1681 - strávil v zámku slavný barokní sochař Jan Brokoff, tehdy ještě málo známý, aby zde podle Rauchmüllerova bozeta vyřezal z lipového dřeva veliký model pro sochu tohoto světce. (Co všechno archiváři nevypátrají?) Jan Herain uvádí, že podle Brokoffova modelu byla ulita v Norimberku bronzová socha pro pražský Karlův most a objednal ji Matyáš von Wunschwitz, tehdejší držitel poběžovského panství. Když prý sochař sochu vyřezával, byl ještě náboženství luteránského, ale během práce na modelu změnil pronikavě své smýšlení, dal se znovu pokřtít a stal se katolíkem. Bylo by prý tehdy posměchem, aby katolíci přijali z rukou luterána sochu národního světce, "o jehož svatosti tehdy ještě nikdo nepochyboval".

• Žádnyj neví co sou Domažlice :: odstavec 16

  Augustiniánský klášter, který byl založen roku 1287 králem Václavem II. a jeho chotí Jitkou, byl vyvrácen za husitských bouří, a teprve po bělohorské katastrofě a dobytí města donem Huertou znovu obsazen kněžími původního řádu. Návštěvníky upoutávaly tři nástropní fresky od plzeňského malíře Julia Luxa, zasazené do štukových kartuší v bývalém refektáři. Staré pěšinky a lavičky v klášterní zahradě mohly by vyprávět o návštěvách překrásné paní, která vycházela s houfečkem dětí z domu U Pozamentýrů, aby si v tišině pod stromy přečtla Včelu, redigovanou Karlem Havlíčkem, velmi váženým v Praze i na venkově. V Domažlicích se některým úředním lidem opravdu nelíbilo nezvyklé počínání jemné paní komisarové, stýkající se tu spíš se studenty a řemeslníky než s městskou honorací, jež se dívala spatra na všechny, kdo neměli vlastní dům, bohatou živnost a v přítruhlíku těžký měšec s penězi. Jaképak akademie a vlastenčení pro měšťanské dcerky, jež se mají držet kuchyně a chrámu, a bohabojně čekat na ženicha, kterého jim rodiče už dávno smluvili? Ať se paní komisarka stará o vlastní špinavé děti a roztrhané podsazení... tak nějak napsali panu Havlíčkovi a pod jejími okny provedli výtržnost, která ji měla zasáhnout na nejcitlivějším místě. Však pan Havlíček nedal na svou odpověd dlouho čekat a opravdu rytířsky se zastal Boženy Němcové, jejíž buditelská činnost tolik popudila opatrné sousedy...