Teréza Nováková

Teréza Nováková na Wikipedii

Reference

Krajina alšovská :: odstavce 10, 13
Ráno jsem odbočil do stinné dubové aleje, vedoucí přes Chlum na Buda, stranou k samotě u Nováků, kde jsem hledal dějiště jedné povídky Terezy Novákové, nazvané Železný kříž. Autorka v ní realisticky vylíčila dětskou tragédii, která se tu před lety udála. Její tchán odtud pocházel a jeho vnuk, literární historik Arne Novák, rovněž navštívil rodovou kolébku a jistě z přímého citového zážitku pramenila jeho úcta k tradici alšovské. Tereza Nováková poznala už jen z vyprávění příběh, na nějž dodnes upomíná železný kříž, zasazený do vysokého kamenného podstavce. Nápis:
...
Tereza Nováková s velikým smyslem sociálním napsala tento truchlivý list z rodinné kroniky a já vzpomínal i na jejího syna, jehož jihočeské kořeny tkvějí právě tady. Tento "strážce tradice" zaslouží si i naši vzpomínku pro statečnost, projevenou v tragických dnech osmatřicátého roku, kdy ve své rektorské řeči na brněnské universitě mluvil tak nabádavě k studentům o věčném ohni Prométheově.
Od Postřekova do Klenčí :: odstavce 2, 7
Nic se nedivím chodským chlapcům, že chtěli probudit ze spaní některou postřekovskou panynku, která jiskrou svého pohledu dovede zažehnout v krvi hotový požár. Kdo z nich by si nepřál utonout v černé tůni jejích vlasů už navždycky? Potkával jsem postřekovská děvčata a musím po právu přiznat, že pověst nenadsazuje v ničem jejich proslulé sličnosti. Když v posledním roce minulého století navštívila v Postřekově malíře Jaroslava Špillara spisovatelka Tereza Nováková, už tenkrát postřehla, jak "umějí Chodové a Chodky ohnivě zpívat, dokola se točit, jak umějí si zajuchat a zadupat, až se podlaha otřásá". Čtenář Baarova Skřivánka, této nejrozmarnější spisovatelovy knihy, dozví se o Špillarovi několik životních epizod, jistě citlivě odpozorovaných, poněvadž se s umělcem důvěrně znal. Musíme jej v románě hledat pod jmény Pilař a Trávníček. Spisovatel umístil své vyprávění do Postřekova nazývaného Borovnem a některé pasáže do rodného Klenčí.
...
Těžko dnes říci, proč Tereza Nováková označila tuto ves "rozcuchaným Postřekovem, když mnoho zdejších chalup je tak důkladně znovicírováno, že má poutník chvílemi dojem, jako by procházel Všenory nebo jiným letoviskem v blízkosti Prahy. Při pohledu na tuto různou i cizokrajnou zednickou parádu si uvědomíš, že z Postřekova se už několik desítiletí rozjíždějí do světa party komínářů, což jsou zedničtí odborníci pro stavbu vysokých továrních komínů. O jejich životě se zmiňuje Jan Vrba v románě "Soumrak Hadlasuc rodu" a posledním rukopisem Baarovým byl fejeton, věnovaný právě postřekovským komínářům, kteří zahynuli v Německu pod troskami vlastní stavby. Tito vyhledávaní odborníci vydělávají peněz habaděj a proto je mohou lehce věnovat na zmodernizování svého obydlí.