Roželov

Roželov na Wikipedii

Obrázky

Reference

Hlasy domova :: odstavce 79, 81
Stopy pískových pahorečků vedou naši obraznost až pod Třemšín, kde už tehdy skrývaly hluboké lesy zbytky dřevěného hradiště... a dál, dál bylo už jen nepřístupné království divoké lesní zvěre. Vždyť ani ne před dvěma stoletími byl u Roželova zastřelen poslední vlk.
...
Jen podle paměti tušíš v dálce lesácké vesnice podtřemšínské; Mejta, Vacíkov, Roželov, Planiny. V jeho zámečku jsi před lety viděl arcibiskupa Kordače, takového civilního, suchého stařečka. Kdo by byl tenkrát tušil, že se tato tišina stane někdy úkrytem partyzánů?
Hlasy domova :: odstavce 27-28
Vyoraný cyrilometodějský kříž, stojící dnes u oujezdecké silnice, mohl by nám snad říci i o prvních křtech těchto nevázanců, znajících dosud jen temný strach z projevů přírodních sil a podřizujících svá konání jen okamžitým potřebám pudu. Snad až sem vedla cesta z prácheňského hradiště mladšího ze slovanských věrozvěstů ... Znamení jeho kříže má aspoň pro mne svou nabádavost — přece jen tak zbůhdarma by nám po tolika věcích nevydala země svého svědectví... Stopy pískových pahorečků vedou naše otázky až pod Třemšín, kde už tehdy skrývaly hluboké lesy zbytky dřevěného hradiště... a dál, dál bylo už jen nepřístupné království divoké lesní zvěře. Vždyť ani ne před dvěma staletími byl u Roželova zastřelen poslední vlk. Z mlhy podzimního soumraku vstávají oživené postavy stromů a dávná touha nomádská ovane tě z pokřiku divokých hus, které, hejno za hejnem, v hlasitém kejhání ti přelétají nad hlavou ... A proč je tu jen tolik vran? Tolik vran? Zakrývají pole jako černé sukno pří krov nějaké veliké rakve ...
Jen podle paměti tušíš v dálce lesácké vesnice podtřemšínské; Mejta, Vacíkov, Roželov, Planiny. V jeho zámečku jsi před lety viděl arcibiskupa Kordače, takového civilního, suchého stařečka. Kdo by byl tenkrát tušil, že se tato tišina stane někdy úkrytem partyzánů? Při pohledu na vrch Javory se zříceninou kostela ti vyvstanou před očima všechny pověsti a zázraky, slýchané v dětských letech od planinské rodačky, sousedky Vávříkové. Z šera v modru za švestkovými stromy jen matně zasvitl štíhlý prst bělčické věže. Malíř Josef Kočí ji tolikrát maloval, ale i F. V. Mokrý a Bohumil Ullrych. Rád ji vždy vidím, je to pozdrav domova. Čím tebe mám pochváliti, ty tiché skromné městečko v lípách, když už jiný z mých rodáků, Dr. Jan Bartoš, napsal o tobě celou knížku? A přece něco vím, o čem se v ní nedočtete ....