• 
• 
• 
• 

rmen rolní

rmen rolní na Wikipedii

Odkazy

odkaz http:/​/​kvetiny.atlasrostlin.cz/​rmen-barvirsky

Obrázky

Reference

• Rošice :: odstavec 6

  Nic tu není zvlášť nápadného. Všechno je přizpůsobeno svou tichostí barvě plaché polní zvěře, koroptví a zajíců... Vyplašíš-li bažanta, jsi udiven, jako by ses setkal s nějakou orientální pohádkou, patřící přece jinam svou nádherou. I vůně jsou tu tiché: ať je vydychnou lípy, puškvorec, máta anebo řebříček či rmen.

• Hlasy domova :: odstavec 168

  Pod hřbitovní zídkou kvetou hadince a pelyněk, z trávníku před chalupami voní rmen a dřevěný temný štít doškového stavení spojuje tu lidový barok s nádherou baroka panského, vytvářeje zvláštní atmosféru ryze českou, jak ji miloval Mikoláš Aleš.

• Kašperské Hory :: odstavec 49

  Tam, kde silnice oddělí svým zářezem svažitou stráň od řeky, zatmí se na jedné straně stíny rozsochatých sosen a na druhé se slunečně rozsvítí skála svým holým kamením. Z bláta se vznesl obláček bělásků a proměnil se v řebříček a hrachor, vítr rozčísl vrby, od vody zavála hořká vůně tavolníku, po modrém nebi pospíchají stříbrná oblaka a dole v peřejích čaruje řeka. Měňavá řeka jako paví chvost... jen zvláštní oranžový květ rmenu tu svítí na kraji silnice; setkal ses s ním kdysi před lety na Helfenburku.

• Na Vodňansku :: odstavec 57

  Sousední Blanice rovněž zlákala naše dva malíře svou malebnou polohou a gotickým kostelíkem svatého Jiljí, kde kromě architektonických gotických detailů upoutají tři pozdně gotické deskové obrazy, představující světce Jiljího, Vojtěcha a Prokopa. Bavorovští vymyslili pro znění blanického zvonu škádlivou říkanku, snad proto, že bavorovské zvony, tehdejší místní chlouba, bývaly před velikým požárem v minulém století, kdy byly zničeny ohněm, slyšitelné až ve vzdálenějších Vodňanech. Vesnice pod Helfenburkem čekají ještě na své malíře, ať je to třeba Bílsko s kostelem, na jehož zdi namaloval lidový malíř sluneční hodiny a ukřižovaného Krista, u jehož kříže sedí kostlivec vedle kaktusů, drže nápis: "Chodte, dokud máte světlo, aby vás nezachvátila tma." Jiný nápis, poněkud neobvyklý, jsem četl po obou stranách kříže: "Kdo umře, než umře, neumře, když umře." Já nemyslil na smrt, prohlížeje v kostele překrásnou Pietu a na návsi hezké štíty, zhlížející se v hládi rybníčka, ale ke kostelu jsem se vrátil ještě několikrát. Poněkud stranou světa leží ves se zvláštním jménem Měkynec a s rybníkem uprostřed návsi, v němž se odrážejí večerní oblaka stejně jako koruny lip, zastiňující neorománskou rotundu, vystavěnou roku 1854. Pod rybníkem svítí překrásný empírový štít. Nejpůvabnější jsem však viděl na návsi jiřetické a těšovické. Dominantu této strany kraje tvoří zříceniny hradu Helfenburku, založeného v polovině čtrnáctého století Rožmberky, který však už byl roku 1592 zcela pustý. Svůj největší význam měl ve válkách husitských, kdy jeho posádka ovládala celé okolí a purkrabí ve jménu pánově spravoval rožmberské poddané. Dnes tyto rozsáhlé zříceniny ovládají vysoké rozsochaté sosny a modříny, stmívavé ticho smrků, oman lesní i oranžový rmen. Zdi hradního paláce se sesouvají pod ničivou rukou času a hluboká studně pokouší naši závrať.

• K metropoli kraje :: odstavce 128, 137

  Byl krásný rozhled ke kudrnaté chocholce Kluku, na Křemži, Chmelnou i Krasetín, ale mne upoutaly listy konvalinek, jimiž je celé hradiště doslova poseto. Chtěl bych tu postát někdy v měsíci máji, kdy rozkvétají za měsíčné noci, a poslouchat zdola chór Vltavinných vln. Jen klasnatý zlatobýl a pronikavá vůně oranžového rmenu promíšená vůní melisy vydychovaly z trav, ale já myslil na budovatele tohoto opevnění, v České zemi nejjižněji položeného.

  ...

  Minuli jsme rybník Malý a zastavili se u ženy v brambořišti, trhající převysoké stonky rmenu, kterému tady říkají "barany". Červený květ drchničky, žlutá tolita a fialový vičenec na zeleném podkladě ovsa zářily jako barevné šperky. Jen schnoucí jilmy připomínaly nemoc, která v posledních letech zachvátila u nás tento druh listnáčů. Posvačili jsme pod nimi a přítel vyvolával ze svých studentských let několik vzpomínek, vztahujících se právě k Dřítni, kam jsme měli namířeno, a ani jsem si v prvé chvíli neuvědomil, že nás od nich dělí celý lidský věk.