Na Vodňansku ::
odstavec
22
Jindy jsme jeli na výlov rybníka Nového k Libějovicům. Viděl jsem trochu jinou scenérii. Mlha se srážela na šípkách a trnkách v mrazivé kapičky, z dubů padaly na hráz zatížené, vlhké listy, a louka pod hrází byla bílá jako pod sněhem, co na ní bylo racků v té chvíli. Vlhké dříví syčelo z ohníčků, rybáři se připravovali k zátahu, jeden z nich sháněl úderem "bacítka" o hladinu "ryby" do loviště, baštýř u kbelu řídil odtok vody. I v tom musí být zkušenost. Vody nesmí být v lovišti mnoho, protože by se rybářům špatně lovilo, ani málo, neboť by se špatně dýchalo rybám. Neslyšel jsem ani na jednom z rybníků zavolat "Hoří!", onu nejslavnéjší chvíli našeho dětství. Škoda. Rybáři vyloví rybník tak dokonale, že by v něm nezbyla pro racky ani čudlička. Splní sice plán do poslední písmeny, ale pánům klukům měli by nechat aspoň kousek dávné radosti a poezie.
Libějovice
