• 
• 
• 
• 

Oskar Nedbal

Oskar Nedbal na Wikipedii

Reference

• Na Vodňansku :: odstavce 5, 7

  Pod platanovými alejemi u pivovaru chodívala jako děvčátko národní umělkyně Marta Krasová, vynikající členka Národního divadla, později vděčně vzpomínající na svá školní léta v protivínském rodišti. Tehdejší měšťanská Ikola měla dobré učitele, z nichž sokolský pracovník Josef Házr Písecký byl podněcovatelem místního kulturního ruchu a z jeho literárního díla si zaslouží vzpomínky historický román Kašpar Matyáš ze Sudetu, uvádějící čtenáře do vodňanského života v sedmnáctém století. Umělkyně vzpomíná zejména na vzácnou učitelku Emílii Cébovou, která jí dala nejen spolehlivý základ vědomostí, ale upozornila i rodiče na dceřinu hlasovou vyspělost a poradila jim, aby ji nechali hudebně vzdělat. Tehdejší regenschori Wunsch měl v Protivíně soukromou hudební školu a mladá žákyně se u něho začala učit houslové hře a zpěvu. Pořádal se svými žáky koncerty a na jednom z nich vystoupil i Ševčíkův žák. Tehdy si ho přijel poslechnout proslavený houslový pedagog a při té příležitosti slyšel i mladou žačku, která se uvedla Smetanovými písněmi komponovanými na Hálkovy texty. Zkušený mistr měl jistě neomylný cit, neboť okamžitě rozpoznal skutečný talent děvčátka a rodičům doporučil, aby je dali učit zpěvu. Tato příležitost se naskytla v Budějovicích, kde mladá kandidátka učitelského ústavu mohla navštěvovat i hudební školu Bohuslava Jeremiáše, kde ji ředitel vyučoval zpěvu a paní Vilma Jeremiášová hře na klavír. Tato učitelská dvojice dovedla pro své žáky vytvořit nezapomenutelně krásné prostředí. Školní koncerty byly jen introdukcí pro první vystoupení na jevišti, které se stalo v Táboře při zájezdu budějovické opery, kde Marta Krasová pohostinsky zpívala svou první roli jako kněžna v Dvořákově Rusalce. Po pražském školení začínala svoji uměleckou dráhu na operní scéně bratislavské pod vedením Oskara Nedbala a odtud vedla její cesta přímo do pražského Národního divadla, kde od té doby patřila k miláčkům hudebního obecenstva a byla chloubou našehd pěveckého umění.

  ...

  Mladá umělkyně se záhy dostává na světová jeviště. S Oskarem Nedbalem a Jaroslavem Kvapilem zajíždí v roce 1923 do Španělska, kde zpívá v Prodané nevěstě. Na popud Richarda Strausse dostala nabídku k státní opeře vídeňské, a jen z lásky k Národnímu divadlu odolala tomuto lákání jistě svůdnému. Na svých uměleckých zájezdech sklízela úspěchy v Paříži i v Dráždanech, v Sovětském svazu i západoevropských metropolích, dvakrát se dostala až do Ameriky, kde v San Francisku zpívala česky Carmen, a tamní kritika pěvkyni velmi chválila, ale její zpěv se jí zdál být zpíván "v poněkud komické řeči". V roce 1938, při druhém americkém zájezdu, byl zejména oceněn její slovanský hlasový témbr, který jí otvíral cestu k srdci posluchačů. Vysoce dramatický soprán byl tehdy jejím hlasovým nástrojem, zatímco my ji z posledních let milovali pro její krásný alt. Po Emě Destinnové byla naše protivínská rodačka první pěvkyni, která v širokém světě razila cestu českému umění hudebnímu.

• Krajinou básníkovou :: odstavec 24

  Nedaleko jsou úsměvné Vyklantice. Tento zámeček má bohatou kulturní tradici. Velká knihovna nabádavě připomněla svého zakladatele Vavřince Hammerníka, který hostíval České kvarteto, a nejvíce snad jeho violistu Oskara Nedbala, rodáka táborského, už tehdy milujícího krásu života šumného a rozverného. Růžena Jesenská soustředila do Vyklantic děj svého románu Hrdinství a prodlela tady mnohé letní měsíce.