Sonntagsjäger

Reference

Krajina alšovská :: odstavec 44
Na návsi před zámečkem vzpomínám neklidného chlapce, pozdějšího autora Našich furiantů a dramaturga Národního divadla Ladislava Stroupežnického, kterému zde jedna jinošská nerozvážlivost zohavila tvář pro celý život. Byla to jeho vášeň lovecká, již tento synek vrchnostenského úředníka měl v krvi a která způsobila toto neštěstí při večerní čekané u rybníka, kdy se domníval, že zastřelil pytláka; mladý střelec obrátil po činu hlaveň pušky proti vlastní hlavě. Dlouho tehdy trvalo lékařům, než zraněného mladíka dostali z nejhoršího, ale do smrti už musil nosit umělý nos a do smrti se cítil vyřazený ze společnosti zdravých, veselých druhů. K Cerhonicům se upínaly jen vzpomínky na dobu mladých střeleckých vzrušení, kdy tu chodíval s fořtem Janem Weiglem i s jeho synem Josefem, který se později dostal až do Švédska, a v Stroupežnického dopisech zmiňovaný Sonntagsjäger Mikoláš není nikdo jiný než jejich společný druh Mikoláš Aleš. V praktické myslivosti sice neuspěl, ale na jeho loveckých kresbách poznáme okamžitě bezpečné znalectví života lidí se zelenou krví. Jen si vzpomeňte na všechny ty jeho fořty, hajné, honce i kluky nadháněče, jak jsou na jeho obrázcích pravdiví a živí.