Krajina alšovská ::
odstavce
21, 42, 43, 52
Od kapličky nad Stražovicemi se polní cesta svažuje ke vsi, jejíž zámeček je obklopen parkem, a staré kvetoucí lípy jsou včelím zpěvem rozeznělé jako varhany. Košatý kaštan na návsi stojí zrovna proti zídce, na níž je umístěna socha svatého Jana Nepomuckého. Zaujme zvláštností sochařova pojetí, který k nohám světcovým vtesal klečícího andělíčka a do jeho zdvižených rukou vložil rozevřenou knihu. Toto jihočeské baroko je znásobenější v sousedních Radobytcích na bohatém členění a římsách farního chrámu svatého Ondřeje, jehož šedá věžní cibulička je také vzpomínána v mnohých Alšových obrázcích.
...
Pojdme však dále po Alšových stopách zpátky k Radobytcům, blíž k jeho užšímu domovu!
...
Od Radobytec k Cerhonicům vede polní cesta, kolem níž se střídají žitniště a louky, kdesi pod lipou v křoví něco zašustí a ze skrýše vylézají čtyři malá ježčata. Na pěšince zazlátnou krovky střevlíka, od rybníka zakníhají čejky, obzor je nízký, přetínaný vysokými topoly, a za kvetoucími bramborami vystupuje nízká věž cerhonického zámečku. Vzpomínám na několik tváří najednou. Před vsí je kaplička, ke které se vztahuje Jiráskova Balada z rokoka, z francouzské vojny, kdy tu byly na útěku ze zámečku zavražděny v lese tři mladé Francouzky zámeckým mušketýrem, hajným a jedním sedlákem. Jiráskovo vyprávění se opírá o rozhovory s přítelem Mikolášem Alšem, který se na ně rozpomínal ze studentských let, kdy mu je na černé hodince vyvolával ze své živé paměti strejček Tomáš. "Bůh ztrestal všechny tři: sedláka chromotou, strom v lese zabil hajného a mušketýr bez šavle bloudil krajem a blábolil hrůzy šíleného mozku..."
...
Nejzachovalejší alšovskou vesnicí je Smetanova Lhota. Od lipové aleje odbočuje k ní rovinatá polní cesta, za humny se rozsadily roubené stodoly se zasedlými doškovými střechami, za nimiž vzadu strmí opentlená májka. Tento motiv učaroval všem malířům, putujícím krajinou Alšovou. Jan Kojan si ji nakreslil do svého náčrtníku, když zde za okupace projížděl na kole. V kraji zaznamenal si ještě některé staré selské vjezdy i náves, u Krašovic zase boží muka, v Jehnědně pastoušku a v Zataví, u řeky Otavy, několik doškových chalup. Vlastimil Rada rovněž neodolal lhoteckým humnům ani návsi s rybníčkem a topoly, obešel si celé ostrovecké a cerhonické okolí a maloval i Radobytce. Procházím vsí, pozorně si ukládám do paměti její vjezdy, sroubky i dvorky a na každém kroku si vyvolávám Alše. V kolika jeho kresbičkách a obrazech už jsem viděl něco z této vsi!
Radobytce
