Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte na Wikipedii

Reference

Stříbrné Hory :: odstavec 20
Po pánech Švihovských a hrabatech z Pottingu dostává se nalžovské zboží v držení rodu hraběte Taaffa, pocházejícího z Irska, jehož někteří členové zasáhli do osudů celého mocnářství. Roku 1757 bojoval s holobradými dragouny u Kolína Mikuláš Taaffe, jemuž jsou připisovány první brambory, přivezené do Rakouska. Jeho synovec Rudolf vystavěl v Nalžovech pivovar, který byl pochválen samotným císařem Františkem I., když roku 1812 navštívil Nalžovy. Jeho nástupce František se vyznamenal ve válce s Francouzi a musil být u vídeňského dvora dobře zapsán, když mu byl svěřen úkol tak důležitý, jakým byl doprovod Marie Louisy, manželky Napoleonovy, z Paříže do Vídně. Další z Taaffů, Ludvík, byl zajímavou osobností po mnoha stráňkách. Ve 20. letech složil soudcovskou zkoušku, byl prohlášen doktorem práv "sub auspiciis imperatoris", stal se vrchním presidentem soudu, později ministrem práv, kurátorem tereziánské akademie a rektorem vídeňské university. Svůj rektorský plat obrátil v nadaci pro chudého juristu. Jeho všestrannost se projevila i v jiném směru: svou stavebnickou činností zasáhl v Nalžovech velmi podstatně. Vystavěl dvě poboční věže (rondely), přestavěl hlavní zámeckou věž, nechal na čtyřech sloupech vystavět balkon a kolem zámku zřídil anglický park. Jeho romaneskní záliby se projevily nejvíc v lese Prašivici, který změnil v místo promenád a nechal tam vystavět umělou zříceninu rodného irského hradu Ballymotte, a snad to byl on, po němž v Prašivici zůstala i jiná turistická atrakce: nalžovský drak - přitesaný balvan do podoby rozevřené dračí tlamy, plné dřevěných zubů. K němu se druží ještě jiný balvan, přizpůsobený želvě, i umělá jeskyňka, altány a jezírko, k němuž byly po lese rozhozeny obrovské dřevěné omalované hřiby. V Zavlekově zvýšil kamenné zdi starého zříceného hrádku do dnešní podoby a u nalžovského zámku dal postavit cukrovar, který byl jen čtyři léta v provozu, protože se nepodařilo vypěstovat v kraji žádoucí cukrovou řepu. I hraběcí hrobka s kaplí svatého Antonína v blízkosti horažďovické silnice byla postavena z jeho podnětu; rovněž tři myslivny, vystavěné ve stejné výši - na Prašivci, v Ústalči a u Miřenic - zůstaly po něm na památku.
Hlasy domova :: odstavec 130
Jeden z Hildprandtů byl v napoleonských válkách generálem rakouské jízdy. V bitvě u Lipska včasným a šťastným rozkazem podstatně přispěl (ne-li dokonce rozhodl) k porážce Napoleonovy armády. Byla to zlomyslnost náhody nebo změněná konstelace poměrů, těžko dnes říci, proč týž generál dostal právě od Napoleona tento vskutku skvostný nábytek jako svatební dar. Tato stylová práce vzbudila zájem i zahraničních znalců, ale Hildprandtové vždycky odmítli i hodně lákavé nabídky a tuto památku považovali za majetek celého národa.
Bechyně :: odstavec 17
Nejkrásnější pohled na město je jistě od řeky. Stráň rozvoněná na jaře stovkami rozkvetlých šeříků patří milencům, které už dávno neděsí hláska Kohout, bývalé obydlí katovo. Půvabu této bechyňské veduty s řekou, renesančním zámkem a klášterem na skalnaté stráni, plné zeleně a ptačího zpěvu, musíme hledat obdobu bud jen v Jindřichově Hradci nebo v Krumlově. Ve farním chrámu svatého Matěje spatříme mistrovskou práci Brandlovu, obraz svatých Tří králů, na náměstí starou hospodu U Šašků, na jejímž barokním štítě je boží oko, a křivé zdi vyvolávají představu života v starých měšťanských šencích. Jiná hospoda, U Karasů, nás přenáší pamětní deskou do doby Mozartovy. Zde se narodil roku 1741 Václav Pichl, hudební skladatel, který se dostal až do Itálie a po léta působil jako komorní virtuos arciknížete Ferdinanda v Miláně, kde velmi podstatně zasahoval do uměleckého života tamní opery. On to byl, kdo pořídil český text k Mozartově Kouzelné flétně a pro krajany napsal životopisy českých muzikantů, které k naší veliké škodě byly zničeny za vpádu Napoleonova do Milána. Sochař Bohumil Dobiáš vymodeloval jeho tvář; žel, byla poškozena německou střelou v květnových dnech roku pětačtyřicátého. Projděme pozorně Staré město od starých hradeb u Plechhamru, kde je bývalý židovský hřbitov a bašty nad údolím potoka Smutného, až k městskému hřbitovu. Hned u vchodu nás překvapí empirový medailónek s andělem pod smuteční vrbou i verše pod ním, vyryté jemnou kurzívou, z jejichž rýmů zavadí o sluch ohlas melodie máchovské:
Hlasy domova :: odstavec 49
Chodě před lety zámeckými komnatami, dostal jsem se až do modrého salonku, vybaveného překrásným empirovým nábytkem. I ten má svou zajímavou historii. Jeden z Hildprandtů byl v napoleonských válkách generálem rakouské jízdy. V bitvě u Lipska včasným a šťastným rozkazem podstatně přispěl (ne-li dokonce rozhodl) k porážce Napoleonovy armády. Byla to zlomyslnost náhody nebo změněná konstelace poměrů, těžko dnes říci, proč týž generál dostal právě od Napoleona tento vskutku skvostný nábytek jako svatební dar. Tato umělecky stylová práce vzbudila zájem i zahraničních znalců, ale Hildprandtové vždycky odmítli i hodně lákavé nabídky a tuto památku považovali za majetek celého národa.