U Sudoměře ::
odstavce
17, 25
Od Strakonic se valem blíží opravdová železná jízda, celý les kopí se tyčí nad ní, Bohuslav ze Švamberka a Hanuš z Kolovrat jedou v čele - a kdo je to mezi nimi? Je v sedle jako oni, oděn v brnění, ale na rudém plášti mu svítí vyšitý bílý kříž? Toť urozený pán Jindřich z Hradce, strakonický velmistr johanitského řádu, zarputilý nepřítel; což nezříte, jak pobízí své, aby nečekali, že toto stádečko sedláků a ševců na kopytech svých koní roznesou, tentokrát pozná jednooký zemánek sílu moci panské a církevní. Tentokrát...
...
Z bojiště prchá i urozený johanitský velmistr s postřelenou nohou. Ani chvíle mu nezbývá, aby si uvědomil, který prst mu právě na noze chybí, ale ať se předčasně neraduje, že vyvázl jen s tímto lehkým zraněním z prohrané bitvy. (Tomu zemánkovi sám ďas musí našeptávati jeho fortele.) Té hanby ukrutné, takové vojsko těžkooděné a je pobíjeno těmi chámy bez slitováni, bez zajímání, jako zvěř...