• 
• 
• 
• 

František Jaroslav Vacek Kamenický

František Jaroslav Vacek Kamenický na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Březnice :: odstavec 23

  Pod těmito stromy běhávala Márinka Kailová, jediná láska Mikoláše Alše, a pro tyto vzpomínky na dětství Márinčino miloval Březnici i slavný malíř, který si sem několikrát zajel. Nevíme, zda si tu vzpomněl i na autora své nejzamilovanější písničky... U panského dvora náš Vitoušek orá... který tu několik let chodíval a rozprávěl se svým zámeckým pánem Hanušem Kolovratem Krakovským o českém museu a jiných vlasteneckých zájmech. Byl to zdejší zámecký kaplan a zároveň básník František Jaroslav Vacek Kamenický... A když byla už řeč o národním museu, připomeňme si, že jeden z nejvzácnějších jeho iluminovaných rukopisů "Mater verborum" a celá řada knih se dostala do Prahy ze zámecké knihovny březnické jako Kolovratův dar. Jméno tohoto vlasteneckého šlechtice se nám ozve i ze stránek románu Boženy Němcové "Pohorská vesnice", jehož je hlavním hrdinou; neodhadneme už nakolik zidealisovahým, a dráteníček z téhož románu patří rovněž Březnici aspoň svým hrobem. U svatého Rocha nalezneme empirový křížek a na něm nápis Jan Gallik... to je on.

• Strakonice :: odstavec 43

  Byla tehdy ve Strakonicích svatba veselá právě o hromnicích, kdy snoubence sezdal březnický zámecký kaplan a básník František Jaroslav Vacek Kamenický, a do Strakonic přijel i Josef Krasoslav Chmelenský, který s Plánkem vykonali funkci svědků. Novomanžel se o svém dni svatebním ihned svěřuje Karlu Vinařickému a z jeho dopisu se dobře dozvíme, jaké to tenkrát na té svatbě bylo. Čelakovský píše: "Pozdravení Vám vzkazuje Vacek a Chmelenský, ti dva jonáci Vám řádili o mé svatbě, tak veselých vlastenců jsem jakživ neviděl. My dva, chvála Bohu, když se do toho dáme, také hezky smíchu a žertu natropíme, ale to nic není, co ti lidé tropili, Strakonice by byli převrátili." V Březnici vzpomíná dvorný Kamenický tohoto dne rovněž intensivně, jak je vidno z řádků psaných zase Čelakovskému: "Především mou nejhlubší a nejuctivejší poklonu Vaší nejmilejší paničce a spolu i boží požehnání od veselého pana pátera; a potom teprv přátelské pozdravení a políbení Vám."

• Od Hradce k Počátkám :: odstavec 41

  Kameničtí ševci jezdívali na všechny jarmarky v kraji a byli stejné známi jako jejich počátečtí spolubratři v řemesle. Vzpomeňme ještě Jaroslava Vacka Kamenického, probuzenského kněze a básníka, jehož Elegie nad hrobem matčiným je rozpomínkou na Kamenici, vzpomeňme i na profesora Karla Judu, druha Macharova, který tolikrát nechal pocítit katolickým odpůrcům břitké ostří své satiry. Ze sousedního Metánova pocházela rázovitá postava "školzpytáka" a "libomudruna" Jakuba Hrona, vzpomínaného pro svůj neobvyklý způsob života a jazykové brusičství celými studentskými generacemi.