Kašperské Hory ::
odstavec
43
Slyšel jsem od starých usedlíků, že ve zdejším kraji je osm měsíců zimy a čtyři měsíce chladna. Živobytí dával po celý rok les, políčka jen skromnou úrodu žita, brambor a zelí, z kterého byla denně vařena zelná polévka. Horské pastviny vyživovaly stádečka skotu, hlavní majetek lidu starožilého, jehož myšlení a život se pohybovaly v ustálených tradicích mezi prací a chrámem. Skromnost byla odedávna domovem v zapadlých Šumavských vsích, kde těžké životní podmínky nutily k šetrnosti a trpná životní zkušenost vytvářela nedůvěru k novotám. Touha uniknout bídě aspoň do snu je hlavní temenisko pověstí, vyvěrajících z hlubin lidové duše, v jádře ještě přírodní a přírodou formované. Příběhy slýchané za svitu kahánků při draní peří v dlouhých podzimních večerech proměňovaly se u pastevčího ohníčku v skutečnost novou, barvitější a umocněnější. Modravé světýlko na lukách u Pavinova svým tetelivým pobíháním přivábilo dětskou fantasii k hrnci plnému zlata a pod keřem u božích muk mezi Pavinovem a Rapaticemi si zase vysnila těžkou železnou truhlu. Obé stejně tajemně zmizelo, když se pokladů měla zmocnítí lidská ruka.
Rapatice
