Velhartice ::
odstavec
(21)
Za řičení větru vede nás náš zanícenec kolem staré formanské hospody Mikšíčkovy a chalup bez dvorků, obložených dřívím až k cestě, vedoucí k Horám Matky Boží. Sestupujeme do údolí k staré papírně Na šlajfu a obloukem kolem Werichovy chaty, dále míjejíce starý hradní vodovod, vstupujeme znovu pod hradní zdi. Kamení se sesouvá pod našimi kroky až někam dolů k břehům Pstružné a ústa pověsti rozhovoří se o Sirotčí louce i o dobříšském bakaláři, vězněném ve zdejší hladomorně. Z šumění smrků zaslechneme jméno Martina Kůrce, mistra ovčáckého při zámku velhartickém, i příběh o podivném zachránění mlynáře z mlýna pod Veselicí, jenž jen zvláštní náhodou ušel popravčí sekyře. Průvodce nás vede k vinopalně, kde ve zřícených zdech naše obraznost vyvolá dávné postavy sousedů Velhartických, vydatně prázdnících víno z cínových hubatek, zatím co mládež chodila na frej za nedělních odpolední kamsi mimo dosah počestných matron a bdělý zrak přísného konšelstva.
Dobříš
